23.

40 3 0
                                    

Bylo kolem půl druhé ráno, v pohodičce jsem spal s úsměvem na tváři a myslel na Dannyho. Těšil jsem se na klidnou noc, máti byla v práci, což sice nebylo nejlepší, protože jsem celkem srab, ale nikdo mě nerušil a mohl jsem si dělat, co jsem chtěl.

Vyděsil mě zvonek, vystartoval jsem z postele a celý vyklepaný koukl, kdo zvoní. Stála tam Cloe, ubrečené oči, celá úplně mimo a od krve.

Okamžitě jsem ji otevřel, pověsila se mi na krk a brečela.

„Co se ti stalo? Někdo ti ublížil?" měl jsem o ní strach, že ji někdo třeba pobodal, nebo znásilni. Ale neodpověděla, přes ty slzy nemohla nic říct. Snažil jsem se ji trochu uklidnit, potřeboval jsem vědět, co se stalo, abych ji mohl nějak pomoc.

„Ono to dítě... vypadlo."

„Cože? Jak jako vypadlo? Jakože ze zdola?" nevěděl jsem, jak funguje ženské tělo a netušil jsem, že je tohle možný.

„Musím tě dostat do nemocnice, nemyslím si, že je to normální."

„Ne, Alexi, jen to ne, prosím."

Vzal jsem ručníky a obložil jimi sedačku, aby si tam Cloe mohla sednou. Sedačka byla bílá a z ní teklo docela hodně krve. Když nechtěla do nemocnice, tak jsem aspoň zavolal mámě.

‚Ahoj mami.'

‚Alexi, co se stalo?!'

‚Mi nic... Ale kamarádce. Teče z ní krev, a že prý ji vypadlo dítě.'

‚Co? Nějak nerozumím tomu, co říkáš.'

‚No prostě byla těhotná a vypadlo z ní dítě a krvácí tam dole.' nervózně jsem pochodoval po pokoji, Cloe vypadala, že ji to bolí.

‚Tak zavolej sanitku, musí ji vyšetřit doktor.'

‚No, to ona nechce. Nemůžeš prosím přijet a podívat se na to?'

‚No, dobře.'

Oddychl jsem si. Kdyby máma byla na sále, vůbec bych nevěděl, co s ním dělat. Co kdyby vykrvácela?

--

Mamka vtrhla do domu, a už po mě začal křičet, co ji mám nachystat a připravit. Odvedla ji do ložnice, aby si tam mohla lehnout a mamka měla k ní lepší přístup. Připadalo mi to nechutné, koukat tam... Ale doktoři jsou doktoři.

„Tu teplou vodu, Alexi!" donesl jsem ji, aby mamka mohla očistit krev.

„Podrž ji ty kolena od sebe, prosím." Otočil jsem hlavu na jinou stranu a držel kolena, zatímco něco hledala v tašce.

Nikdy ze mě nebude doktor, to je jasný. Kdybych se tam jenom podíval, omdlel bych.

Do patnácti minut byla mamča hotová a odvedla Cloe do sprchy. Nachystala ji ručník a nějaké oblečení na spaní.

„Co s ní bylo?"

„Samovolný potrat. Měla štěstí, že plod byl malý a nezůstal v těle."

„To zní dost nechutně." Naskočila mi husina. Znělo to dost děsivě.

„Není to příjemné, hlavně psychicky na tom nebude moc dobře."


Wounds & Scars | Break The CycleWhere stories live. Discover now