Oneshots

HaiKaveh

Tak tu máme první ship co není z Haikyuu. Proč bych začínal z lehka když nemusím? Užijte si tento pain oneshot. (Lidi co nehrají genshin o nic nepřichází, myslím že to zvládnete pochopit i bez hry).

Alhaitham
Kaveh

Alhaitham pov

Už zase. Už zase pro něj musím jít, protože se opil a není schopný skoro ničeho. Tak ho nesnáším ale zároveň ho miluju. A to je ten problém hlavní. Zároveň mě hrozně vytáčí a když se hádáme nikdy nejsem schopný se omluvit. Vešel jsem do baru kde můj spolubydlící seděl u baru a povídal si s nějakou ženou. Předpokládám že s ní opět flirtoval. Přišel sem k nim. „Je čas jít." řekl jsem. On se na mě jen překvapeně podíval. „Co tu děláš?" skoro za každým slovem škytnul. Jo je úplně na mol. „No hele šel jsem tě vyzvednou. Tak jako pokaždý." zdůraznil jsem druhou větu. Tu ženu to hned přestalo bavit a odešla. Asi se jí nedivím, taky bych odešel. „Ještě se mi nikam nechce." neměl jsem na něj nervy. Zvedl jsem ho do náruče a vydal se zas domů. „Nehodlám se tu s tebou dohadovat jako s dítětem." řekl jsem a šel dál. Začal se různě kroutit a snažit se dostat ode mě. Měl to ale marný, protože jsem o dost silnější než on. Ke konci cesty usnul a už byl v klidu. No jak jinak. Doma jsem ho hodil do jeho postele a šel jsem k sobě do pokoje si ještě chvíli číst.

Kaveh pov

Jsem sám. Už zase. Bojím se. Sednu si do rohu místnosti. Jsem zpět v domě kde jsem bydlel s mámou a tátou. Jak jsem se sem dostal? Přeci jsem se odstěhoval... Že by mě vážně vyhodil z domu? Možná jsem měl víc pracovat abych mohl platit nájem.. Přitáhl jsem si nohy k tělu a začal jsem brečet. Nechci tu být sám chci být s někým.. Bojím se tady.. Bože to je tak ubohý že se mi chce brečet ještě víc.. Nechal jsem slzy téct a téct. Oči mě páleli a měl jsem rozmazané vidění. Asi si vážně zasloužím být navždy sám...

Rychle jsem si sedl a vytřeštil oči. Dýchal jsem zrychleně. Zase další blbý sen... Koukl jsem na budík který ukazoval půl čtvrté. Po chvíli jsem se uklidnil trochu a zkusil si zase lehnout. Bylo to marný. Moje oči byli jak žárovky a moje mysl až moc přemýšlela na to abych spal. Povzdechl jsem si a sedl si. Zvedl jsem se z postele a šel do místnosti kde mám stůl a práci. Rozsvítil jsem svíčku a dal se do práce i přes bolest hlavy a moji ještě slabší malátnost. Potřebuji něco dělat jinak mě ty myšlenky sežerou za živá. Zyvl jsem a pokračoval v práci. Schválně co mě zabije dřív, jestli únava nebo moje myšlenky.

Alhaitham pov

Ráno jsem se vzbudil brzo jako vždy. Zvedl jsem se z postele vzal si knihu a šel do kuchyně teda než mě zarazilo světlo svíčky. Šel jsem do "obýváku" a uviděl jak Kaveh zase pracuje. Takhle je to snad každý ráno. „Už zase pracuješ?" koukl na mě když mě slyšel. Měl kruhy pod očima a jeho oči byli červené a lesklé. „Můžeš hádat." odsekl mi a zase začal pracovat. Vytáčí mě tenhle jeho tón. „Očividně jsi se opět vyspal dobře." „Dej mi pokoj, nemám na to náladu." znovu odsekl. „No jo asi tak jako vždy. Dej se už konečně do pořádku. Furt jenom pracuješ a nebo piješ." „Ještě mi vyčítej že se snažím udělat ostatním radost a že se snažím vydělat peníze abych ti zaplatil nájem." zvýšil na mě hlas. „Že ty se tak snažíš mi ten nájem zaplatit že jo? No chudáku snažíš se ostatním udělat radost. Aby tě každej litoval fakt." už mi vážně dochází nervy. „No že ty děláš produktivní věci. Furt jenom čteš a čteš a to je tak asi všechno co děláš." šel jsem k němu a koukal jsem na něj vražedným pohledem. „Nezahrávej si s ohněm." „Nebo co? Vyhodíš mě odtud? To by na tebe docela sedělo když mi furt bereš klíče." „Klidně tě odsud vyhodím."

Kaveh pov

Au. Tohle zabolelo. Vážně jsem tak otravný a nepotřebných že semnou nechce ani bydlet? Cítil se jak se mi zas do očí hrnou slzy. Koukl jsem k zemi a nechal slzy téct. Už je mi jedno jestli to uvidí nebo ne, očividně ho to stejně nebude zajímat. „Tak to abych si začal balit teda.." řekl jsem potichu a zvedl se ze židle. „Promiň že tu ještě jsem." brečel jsem a bylo mi to vážně jedno. Všechno je mi jedno. Člověk kterého miluju mi právě řekl že jsem zbytečná existence v jeho životě. „Hele... Takhle jsem to-" „Jak jdi to teda myslel?! Tohle jiný význam nemá!" zakřičel jsem na něj a začal brečet víc. Proč, prostě proč nemůžu být potřebný nebo důležitý aspoň pro někoho? Dýchá se mi ztěžka a motá se mi trochu hlava. Ne teď ne, teď nemůžu mít panický záchvat, to nejde. Cítím jak se klepu a slábnou mi nohy. Alhaitham mi něco říká ale já ho neslyším. Slyším jen ty hrozný myšlenky co mě napadají. Zamotá se mi hlava, podlomí se mi nohy a já jen čekám na tvrdý naráz, ale nic takového nepřijde. Cítím okolo sebe teď teplo, příjemné teplo. Zavřel jsem oči a brečel jsem dál. Hladil mě po zádech.. Když jsem začal trochu vnímat tak mě utěšoval. Cítil jsem se takhle v bezpečí i přesto co před chvílí řekl. Pomalu jsem se začal uklidňovat. Oči se mi teď pomalu zavírali a cítil jsem únavu. Nechtěl jsem teď spát, ale únava mě přemohla.

Alhaitham pov

Usnul mi v náruči. Zvednul jsem ho a odnesl zpět do pokoje kde jsem ho položil na postel. Dneska jsem to vážně přehnal a možná by neuškodilo kdybych se omluvil. Šel jsem do kuchyně a udělal jsem sobě i jemu kafe. Dal jsem mu tam cukr a obě kafe odnesl k němu do pokoje kde jsem je položil na noční stolek. Přisunul jsem si židli a začal jsem číst knihu a čekat až se probere.

Kaveh pov

Vzbudil jsem se v mé posteli. Otočil jsem hlavou a viděl jsem jak si Alhaitham zase čte nějakou knihu. „Už je ti líp?" zeptal se a koukl na mě. Kývl jsem. Zvedl se odložil knihu a sedl si ke mě na postel. „No víš chtěl bych se ti omluvit za to co jsem řekl.. Nějak mi to ujelo.." řekl klidným hlasem ve kterým jsem cítil trochu smutku. Nevěřím tomu že se mi vážně omluvil. Srdce mi poskočilo, byl jsem šťastný. „To je v pohodě." usmál jsem se lehce. „Ne není. Víš já mám tě fakt hodně rád a nechci aby si ode mě někdy odcházel. Záleží mi na tobě i když to tak nevypadá." sklopil hlavu. Právě jsem cítil neuvěřitelný štěstí. Konečně nejsem pro někoho úplně zbytečná existence. Sedl jsem a objal jsem ho. Byl jsem tak šťastný že bych klidně skákal po pokoji. Obejmul mě hned zpátky a přitáhl mě ještě blíž k němu. „Miluju tě." usmál jsem se. Něco zamumlal. „Ještě jednou? Neslyšel jsem tě totiž." „Taky tě miluju.." řekl potichu. „Ještě jednou?" místo odpovědi se mi dostal polibek. Dost něžný polibek. „Stačí to takhle?" chvíli jsem na něj trochu překvapeně koukal, ale pak jsem se usmál a polibek mu oplatil.

Tak doufám že se vám tato oddechovka líbila. Uvidíme se zas někdy.