Biatlonový král

6. kapitola: Zmatený

- vypráví Johannes Thingnes Bø

Podle očekávání si ve sprintu dojedu pro vítězství. Opojný pocit z prvního místa, žlutého dresu a téměř patnáctiminutovém náskoku mi lehce kazí přítomnost Ponsiluomy na třetím místě. Myslím, že objetí při ceremoniálu a úsměvy jsou falešnější než jindy. Na Sturlu, který je opět druhý něco zavrčí a mně věnuje škleb. Kdyby byl Tarjei o pár vteřin rychlejší, tak mohl být třetí on.

„Do háje s tím," zavrčí Tarjei v buňce.

„I tak je to umístění dobrý," pokusím se ho uklidnit.

„Jel jsi fakt skvěle," dodá Sturla.

„Mohlo to - sakra mělo to být lepší. Měl jsem pocit, že mám na spodní straně lyží lepidlo," opáčí Tarjei.

„Taky se mi nejelo úplně optimálně," dodá Vetle. Na jeho poměry, to bylo běžecky taky dost slabé. Dale s čistým kontem dojel až desátý.

„Probereme to se servisem," řeknu a vydám se odhodlaně do kamionu. Zbytek týmu jde s Mazetem řešit dnešní závod, já jako vítěz a čistý střelec si to můžu dovolit vynechat. Další z mnoha výhod pozice biatlonového krále.

...

V kamionu je pouze jedna osoba. Klečí na podlaze a něco hledá pod stolem. Celkem pěknej zadek. Na chlapa až moc pěkný. Vzpamatuj se, Johannesi!

„Ehm," odkašlu si. Osoba polekaně vyskočí. Je to nějaký muž, ale rozhodně nepatří do našeho týmu.

„Zdravím," řekne nervózně. Hlas má podivně vysoký, skoro jako by mutoval.

„Co tu sakra děláte?!" vyjedu na něj.

„Já tu hledám vosk," poškrábe se za uchem.

„Vosk?" opakuji posměšně.

„Jo, někam se mi ztratil. Teda zapadl za stůl," rozhodí dotyčný rukama.

„A kdo vlastně jste?"

„Jürgen a patřím k -"

„K našemu týmu rozhodně ne," sáhnu do kapsy, abych zavolal ochranku.

„Co to děláte?" upře na ně pohled Jürgen.

„Co asi myslíte?!" ušklíbnu se.

„Ochranka nebude nutná," udělá krok ke mně. Jeho modrozelené oči prakticky svítí i v přítmí kamionu a čtu v nich tichou prosbu.

„Je. Leda byste měl nějaký hodně dobrý vysvětlení," zatarasím mu rukou cestu.

„Tak dobře. Šéf po mně chtěl přinést speciální vosk na lyže, ale já ho zapomněl na pokoji a protože mi jde o práci, tak mě napadlo, že si ho půjčím od vás."

„Takže krást jste tu chtěl?" přimhouřím oči.

„Ne - dovolil mi to váš servisák. Opravdu! Zeptejte se ho. Nemůžu si dovolit přijít o práci. Napište Kjørovi," vyzve mě.

„Nazdar Jürgene, našel jsi to?" ozve se za mými zády hlas Kjøra.

„Jo, díky," přikývne Jürgen, prosmýkne se kolem mě a zmizí. Při letmém kontaktu mě napadne, že Jürgen používá nějakou dámskou vůni.

„V pohodě, Jossi?" poplácá mě Kjør po rameni.

„Ne tak docela," řeknu a dalších třicet minut probíráme přípravu lyží a podivného návštěvníka v našem kamionu.

...

„Kde jsi byl, flákači?" zašklebí se na mě Aneta.

„Ty už jsi zase tady?" nahodím.