Biatlonový král

32. kapitola: Je to trochu jinak

- vypráví Aneta Foltýnová

Netrpělivě přecházím po pokoji sem a tam. Je pozdě večer a všichni z týmu už se rozešli do svých pokojů. Na větší oslavy mého stříbrného závodu moc nebyl čas, kluci jedou svůj závod zítra a mně se moc slavit nechtělo. Ne, že bych z medaile neměla radost, to mám, ale moje energie je opět na nule a já se celý večer spíš těšila až zalezu do pokoje. 

Minutka zazvoní. 

Okamžik pravdy.

„Panebože!" vyjeknu při pohledu na výsledek. 

A pak mě přemůžou emoce.

...

„Co děláš dneska po závodě?" zeptá se mě Tarjei následující den.

„Já nevím, budeme slavit tvoji medaili?" nadhodím.

„Myslíš, že budu mít medaili?" zasměje se.

„Pevně věřím, že ano."

„To spíš Jossi. Od rána je jako sud s prachem."

„Nejspíš brzy exploduje."

„To spíš já. Když ho vidím, tak bych ho nejraději praštil."

„Co v týmu? Pořád nálada na bodu mrazu?" nadhodím.

„To si piš! Ti pitomci mě pěkně naštvali a nejvíc Jossi. Zlobím se na něj a jsem z něj zklamaný."

„Já vím, myslela jsem, že se změnil," pokrčím rameny.

„I já! Pořád nějak nemůžu uvěřit, že to mohl Aylin udělat. Měl jsem spíš pocit, že začíná projevovat lidské emoce," pokrčí rameny.

„To mi povídej, ale nemysli teď na Jossiho. Musíš se jít připravit a já si musím něco zařídit."

„Takže nebudeš na závod?" zeptá se překvapeně.

„Jasně, že jo. Budu první, kdo tě v cíli obejme, jo?" mrknu na něj. Tarjei mi zamává do displeje a já seběhnu dolů pro klíče od auta.

...

Tarjei sice nevyhraje, ale má stříbro. Stejně jako já včera. Pro zlato si dojede Johannes, ale fanoušci ve Vysočina Aréně mají stejně největší radost z našeho Mikyse. Předvede skvělý výkon, který mu sice na medaili díky poslední ráně nestačí, ale i tak je to parádní úspěch.

„Co jsem ti říkala?" políbím Tarjeie, který se konečně vymaní ze spárů novinářů. Sice jsem nebyla první, protože mi ta moje cesta trvala dýl než jsem myslela, ale i tak.

„Myslíš, že bys dneska měla večer čas?" mrkne na mě.

„Měla a dokonce můžeš přijít k nám," zasměju se.

„Egil to dovolil?" vykulí Tarjei oči.

„To si piš a můžeš zůstat až do rána," dodám.

„Jak?" nechápe Tarjei.

„Většina týmu má dneska volno. Závody se jedou až v sobotu a zítřejší smíšené dvojice jede Michal s Terkou, takže využili příležitosti a zdekovali se za příbuznými. Vrátí se až v pátek někdy dopoledne.

„Tys tu zůstala?"

„A kam bych jezdila? Naši dorazí na nedělní program a mám tu přeci tebe. Musíme oslavit Valentýna."

„Odkdy ty slavíš Valentýna?" nechápe.

„Od teď."

„Já pro tebe ale nic nemám, protože..."