Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Welcome to Asgard

Asgard

Nastal den D. Dahlia a Loki se spolu s vojskem Valkýr, vedených jejich královnou odebrali zpátky do paláce, aby se Loki oficiálně zmocnil trůnu,

Tentokrát se však už neskrývali, jejich kolona čítala několik tisíc členů, množství koní a bohatě zlacených povozů, spoustu zbraní jako luky se šípy, bojové sekery a kopí, ale také speciální střelní zbraně, jaké na Midgardu nebyly.

Cestou samozřejmě potkávali spoustu lidí, elfů, trpaslíků a Bohů a většina z nich je srdečně (alespoň naoko) vítala a přísahala jim věrnost.

Když zastavili před branami paláce, Loki byl ve svém živlu. Měl na sobě zlaté oblečení, které házely oslepující odblesky všude kolem. Na hlavě samozřejmě svou obvyklou helmu s dlouhými pozlacenými rohy a v ruce Kopí osudu, nejmocnější zbraň Asgardu. Vypadal opravdu impozantně a odhodlaně.

Dahlia měla zlato-zeleno-černé šaty až na zem, doplněné lehkým brněním na ramenou a hrudi a na hlavě měla také zlatou helmu, ale ne s rohy, nýbrž obřími ptačími křídly.

Loki ji podal ruku a pomohl ji sestoupit z vozu. Oba dva kráčeli směrem k paláci, za nimi vojsko Valkýr, které pochodovaly v jednom rytmu a držely v rukou kopí a štíty.

Nikdo se jim neodvážil vstoupit do cesty. Vešli dovnitř a dvořané kolem si okamžitě začali šeptat. Nikdo zatím netušil, že Loki je naživu.

Celý průvod vstoupit do Trůnního sálu, kde Loki v roli Odina před nedávnem vládl. Přivítal je Bůh Heimdall, nemanželský syn Odina a devíti mořských panen, který obvykle hlídal Bifrost, ale když viděl, co se děje, cítil povinnost zastoupit svého nepřítomného otce.

"Loki," přivítal příchozího nevlídným hlasem,"co tě sem přivádí? A mimochodem, jak to, že jsi naživu? Mám za to, že jsme tě před časem pohřbili..."

"Jak vidíš, milý Heimdalle, jsem živ a zdráv. Dovol, abych ti představil svou manželku, Bohyni Valkýr Sigyn Laufeyson, dceru Freye a Iwaldiho."

Heimdall šokovaně zamrkal. Tohle měnilo celou situaci. Se samotným Lokim by si poradil, ale jeho manželka a to vojsko za nimi... to mohl být docela problém. Chudák Heimdall neměl ani ponětí, co za chvíli uslyší.

"Takže," odkašlal si Loki, "vzhledem k tomu, že Odin stále pobývá mezi světem živých a mrtvých a tím pádem nemůže vládnout světu jako Asgard a můj bratr Thor se vzdal vlády tím, že se oženil s Midgarďankou..." Loki větu nedokončil. Ani nebylo třeba. Soudě dle červeného obličeje Heimdalla, všichni obyvatelé paláce přesně pochopili, o co tu kráčí.

"To neuděláš," vychrlil ze sebe nakonec Heimdall, jen co se trochu vzpamatoval.

"Ale ano, udělám," oponoval klidně Loki svým sametovým hlasem, "jsem jediný dědic trůnu. A protože jsem původem ledový obr, dědictví si nárokuji z pozice své manželky, pravé asgardské Bohyně s valkýrskou krví. Neexistuje nic a nikdo, kdo by mi v tom mohl zabránit."

Heimdall dobře věděl, že Loki má pravdu. Splňovalo to všechny asgardské zákony. Byl sice adoptovaný, ale jeho žena mu umetla cestu k trůnu. Mohl si ho vzít jako zralou třešni a sníst ho.

"Já, já... se musím zeptat Odina..." zamuml Heimdall.

"Klidně, ale co myslíš že ti odpoví živá mrtvola?" Zeptal se Loki a usadil se na asgardský trůn. Nebylo to poprvé, ale tentokrát měl na sobě svou pravou podobu.

Konečně.

Jsem král. Jsem Bůh. Jsem pánem vesmíru... pomyslel si spokojeně. Trvalo to dlouho a musel tomu hodně obětovat, ale jeho sen se splnil. Částečně. Teď ještě zbývalo dobýt další světy, ale byl si jistý, že to už půjde velmi lehce.