Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

I died in your arms tonight

Asgard

Zatímco zbytek neuhasitelných černých plamenů požíral Asgard a ničil nádherné budovy ze zlata a drahých kamenů, mezi posledními přeživšími Bohy a zároveň potomky velkého Odina zuřil krvavý boj.

Kolem nich se shromáždil kruh Valkýr, obyvatelů Asgardu, Elfů a také bojovníků z Velké Trojky a Avengers. Nikdo z nich se ani nepohnul, aby pomohl Thorovi, který jim to předtím výslovně zakázal. Napjatě a mlčky stáli namačkaní na sebe, tělo na tělo a upřene pozorovali zuřící boj dvou posledních Bohů na Asgardu.

Úplně vzádu stála asgardská Bohyně lásky, války i plodnosti. Chvěla se, plakala a zuřila zároveň. Nemohla nic udělat. Přesto, že byla velmi mocná a ovládala neuvěřitelná kouzla, v tuto chvíli jí to bylo na nic. Snažila se nemyslet na to, co se stane, až jeden z nich zvítězí. Jestli chtěla zachránit vesmír, její manžel musel velice pravděpodobně padnout a to v ní vyvolávalo rozporuplné pocity. Stále ho velmi milovala, ale věděla, že pokud Loki přežije, se světem je nejspíš konec. Jeho zuřivost už se nedala ničím uhasit.

 Ale nedokázala se smířit ani s tím, že přežije zrovna Thor, ke kterému cítila pouze shovívavost, jako k malému, nevzdělanému děcku, které ani netuší, co dělá. Nepovažovala ho za hodného asgardského trůnu, který si hodlala rozhodně ponechat.

Se sklopenou hlavou naslouchala zvukům boje a nadávkám, kterými se bratři častovali. Slyšela prudké rány, vzdechy a výkřiky, ale snažila se je vnímat co nejméně. Se zavřenýma očima poslouchala bratrovražedný boj, tupé údery, tvrdé rány, praskání kostí a kletby, které občas vyslovil Loki a někdy i Thor.

Najednou dav, stojící před ní, temně zahučel. Ozval se silný mužský výkřik, ale ona nedokázala uhodnout, komu ten hlas patřil - zda jejímu manželovi, nebo Thorovi. Nechtěla to vědět. Najednou si přála, aby ta krvavá řež pokračovala dál a nikdy neskončila, aby ona sama nemusela čelit svému osudu. 

Když se lidé před ní jako na povel rozestoupili, pocítila silné mražení v zádech. To nevypadalo dobře. Všichni se na ni dívali upřeným pohledem a jejich oči vyjadřovaly... soucit, zadostiučinění i úlevu. Pochopila, že je konec. Kromě ní si vůbec nikdo nepřál, aby Loki žil dál. 

Pomalým krokem se sunula blíž a kousala se do rtu, aby z plných plic nekřičela. To, co spatřila, ji tak mocně zasáhlo, že klesla na kolena.

Loki ležel na zemi a jeho kůže modrala a fialověla. Jeho jemné, distingvované črty se postupně měnily na hrubou masku, plnou hlubokých rýh a vrásek a jeho nádherné modré oči tmavly, takže napřed byly černé a nakonec krvavě rudé.

Věděla, že je smrtelně raněný, ale v žádném případě se s tím nehodlala smířit. Křišťálový náhrdelník na jejím krku se najednou rozzářil a vysílal silné, duhové paprsky, které všechny kolem oslepovaly. Sigyn jednou rukou podepřela Lokiho hlavu a druhou dělala drobná, kruhová gesta, kterými se snažila odblokovat jeho energii a vyléčit jeho rány. Ale bylo příliš pozdě, její námaha neměla žádný výsledek. 

Nechápala to. Věděla, že dokáže léčit i smrtelná zranění, dokonce od Lokiho jednou slyšela, že by měla umět křísit mrtvé, tak proč se to nedařilo? Na tuhle otázku měla dostat odpověď až později, což ovšem v tuto chvíli netušila. Zoufale bojovala se smrtí, jejíž stín se již zračil v očích jejího manžela.

Loki ji chytil za ruku a slabě se usmál. "Neměla jsi se mi postavit," zašeptal vysíleně. 

"Nechtěla jsem ti ublížit," brečela Sigyn a její slzy máčely jeho obličej, "ale musela jsem. Neopouštěj mě, nechoď pryč... Zůstaň tady se mnou, prosím..."