Skrze plameny ✓ [2]

~5

Eulora:

Probudilo mě prudké a poměrně hlasité vzlykání. Rozlepila jsem oči a rozmazaně spatřila Seelen, jak vklopýtala do doupěte. Při tom pohledu jsem se trošku zhrozila, ale hned jsem jí vyskočila na pomoc. S úlevou se o mne opřela.

"Odmítl mě, samozřejmě, že mě odmítl." vzlykla. "Byla jsem tak tupá a myslela si, že bude chtít někoho, jako jsem já." s pláčem se složila na zem ke mě. Já se k ní bokem přitiskla a nechala jí, ať se vybrečí. Z Ymurových řečí jsem samozřejmě už dávno pochopila, že z toho nic nebude, ale strašně mě mrzelo vidět moji nejlepší přítelkyni takhle.

"Není to jediný vlk v Jiskřivém Lese. Můžeš se porozhlédnout třeba po nějakém pěkném namakaném Obránci." konejšila jsem ji. "Myslíš, že by mě snad kdokoli z nich chtěl?" zavzlykla znovu. "Jsi nejhezčí vlčice jakou znám. Můžeš si vybírat." namítla jsem povzbudivě. Seelen ještě chvíli fňukala, ale nakonec usnula, stejně jako já.

Drayr:

Davem vlků to rozrušeně zašumělo. "Matko, co to má znamenat?" slyšel jsem Fayra šeptat. "Tohle je moje konečné rozhodnutí." zavyla Asmires a zničila tak mojí poslední chabou naději, že jde jenom o tupé nedorozumění. "Fayr je od této chvíle Alfou Ohnivých. Já zůstávám na pozici Bety." odmlčela se a přejížděla pohledem po shromážděných. "Kdo bude Prvním Bojovníkem?" ozvalo se z davu. Matka do mě zabodla chladný pohled. Že by mi dopřála alespoň tohle? "Zaqir, současný Druhý Bojovník, se stane Prvním." oznámila lhostejně.

"A co moje právo na trůn?" vyštěkl jsem. "Nemůžeš mi ho přece tak bezdůvodně sebrat!" naštvaně jsem se k ní přibližoval. "To já vybírám nástupce mého druha a zvolila jsem Fayra. Jste ze stejného vrhu, Fayrovo právo není o nic menší než tvoje." odpověděla klidně, ale z očí jí čišelo potěšení z mého vzteku. "Ticho!" zavyl Fayr. "Drayr má pravdu." oznámil ke všem. "Má právo stejně jako já. Od této chvíle je můj bratr mým Betou. Konec shromáždění."

S těmi slovy seskočil ze skály a zmizel. Já ještě chvíli propaloval matku nenávistným pohledem. Vždycky měla raději Fayra, to jsem věděl, ale že by mi kvůli tomu udělala tohle. "Proč?" zavrčel jsem na ni potichu. "Byl jsi to ty." zasyčela stejně tiše. "To ty jsi zabil Ghara, mého pravého druha. Nezasloužíš si být ani posledním Hlídkařem, natož Alfou!" S tím se i ona otočila a zamířila do nitra skály, do svého doupěte. Nevěřícně jsem za ní hleděl.

Eulora:

Když jsem se ráno vzbudila, Seelen vypadala, že má pořád ještě půlnoc a tak jsem ji nechala a vyklouzla ven. Přestože se mi zdálo, že jsem spala jen chvilku, bylo už dlouho po svítání. Dneska Lovci nelovili, každý si šel za svou kořistí a tak jsem si mohla dělat v podstatě co jsem chtěla. Sotva jsem ale udělala pár kroků, narazila jsem na Ymura. Odtáhl mě trochu stranou.

"Co Seelen?" zeptal se. "Samozřejmě že byla zničená. Bláznila po tobě už dlouho a ty ses rozhodl, že si pěkně počkáš a odmítneš ji až se ti bude chtít. Doufám, že si co nejrychleji najde někoho lepšího." odsekla jsem. Zamračil se. "Nechtěl jsem to udělat zle, ale čekal jsem, že jí to časem přejde a já se vyhnu tomu s ní vůbec mluvit." namítl. "Co vlastně ty a Bray?" zeptal se a v očích už mu zase zvědavě jiskřilo. Můj bratr byl zatraceně pěkný vlk, ale taky bohužel pěkně prohnaný.

"S Brayem to nešlo Ymure a ty to víš. Momentálně se jen snažím nebýt na něj hnusná, kdykoli ho vidím, což je bohužel docela často." odpověděla jsem naštvaně. "Glenisa má prý někoho novýho." začal znova a ignoroval mojí odpověď. "Už se zase do všeho úplně zbytečně pleteš!" vybuchla jsem. "Klídek, Lor. Přece na ní nebudeš žárlit." ušklíbl se a zamířil pryč. Protočila jsem oči.

Uvědomila jsem si, že jsem ale s Glenisou vážně dlouho nemluvila, já lovila a ona věčně trénovala s těmi nejlepšími Bojovníky. Naposledy po té bitvě s Ohnivými, což už byla pěkná řádka dní. Zamířila jsem tedy k doupatům Bojovníků, nacházejících se západně od Tábora. Glen byla venku a bavila se s hezkým tmavě šedým vlkem. Ušklíbla jsem se, Ymur měl pravdu. Zavolala jsem na ní a vlk odešel.

"Lor" zavrčela a zamířila ke mně. "Co tu děláš?" zeptala se tak trochu podezřívavě. "To už za tebou nemůžu ani přijít?" namítla jsem. Nikdy jsme nebyly nejlepší kámošky, ale vždycky jsme se tak nějak bavily. "Můžeš, ale moc často to neděláš." opáčila. "Společný lov?" navrhla jsem. Glen kývla a tak jsme vyrazili do nejbližšího houští. Po chvilce soustředění se nám podařilo skolit zajíce. Usadily jsme se v houští i s naší kořistí.

"Kdo byl ten šedý vlk?" nadhodila jsem. "Tak to tě nemusí vůbec zajímat drahá sestro." Glen se zašklebila. "Jmenuje se Tarun a je to Druhý Obránce." prozradila nakonec. Pokud vím, nikdy si nic nezačala s vlkem, který měl nižší postavení než Druhý, ale taková ona prostě byla. "Co tvůj život Lovkyně?" změnila téma. "Stejně nudný jako vždy." odsekla jsem. "Ani nevíš, jak moc bych si přála být na tvém místě..." pronesla jsem toužebně. Glen se ušklíbla.

"Všichni Bojovníci nejsou zářiví hrdinové, vycházející z každé bitvy nezranění a vítězní. Můj život je v podstatě neustálý trénink a v bitvě se musím starat hlavně o to, abych prostě neumřela! Nechápu, co tě tak láká." Protočila oči, ale já věděla že i přes to, co právě řekla, by se mnou neměnila.

Zase trochu nuda, ale už víte, jak dopadl Drayr plus nějaké další vztahy mezi Jiskřivými... :)