Skrze plameny ✓ [2]

~13

Drayr:

K Hranicím jsem střídavě běžel nebo se plížil, dával jsem si co nejvíce záležet, aby mě nikdo neviděl. Musím ji vidět, prostě musím. Už tady zůstávám jen kvůli ní. Původně jsem nechtěl nic lovit, abych nevzbudil pozornost, ale ve třech čtvrtinách cesty už jsem měl takový hlad, že jsem to nevydržel a pomocí ohnivé magie jsem zabil zajíce, kterého jsem v rychlosti zhltl, zatímco jsem se skrýval v trnitém křoví. K mému štěstí jsem po cestě narazil i na vodní pramen, protože mi hrozilo, že žízní zkolabuju.

Pak přišla nejtěžší část cesty, dostat se přes trasy všech Hlídek. Vyrazil jsem sprintem, ale za chvíli jsem spatřil Hlídku dvou vlčic. Zformoval jsem ohnivou kouli v nejdelší vzdálenosti co to šlo, čímž jsem úspěšně odvedl jejich pozornost a řítil se dál. Konečně, konečně jsem v dálce spatřil podivně uklidňující zeleň stromů Mezilesa. Rychle jsem mezi ně vběhl, ale tentokrát jsem se držel co nejvíce v podrostu a zamířil podél Hranice ještě více na sever.

Konečně jsem se dostal na místo, které se tvářilo jako ideální úkryt. Podrost tu byl ještě hustší a mezi vším tím křovím se tyčily nízké skalky. Začal jsem se porozhlížet po nějaké vhodné skrýši, ale vtom mojí nohou projela krátká, ostrá bolest. Ohlédl jsem se a u mých nohou se začaly tvořit malé plamínky, pomaloučku stravující trávu kolem. Rychle jsem je trochu usměrnil, nechtěl jsem tady zanechávat moc stop po přítomnosti Ohnivého. Skrytá v podrostu za mnou se skrývala nějaká vlčice. Srdce mi poskočilo, když mě napadlo, že by to mohla být ona. Poraněná noha mě štípala, ale já na to nedbal. To už se ale vlčice vyřítila z křoví a přistála přímo na mně. Prohlédla mi do obličeje a v očích se jí zračilo poznání.

"Takže zase ty." ušklíbla se pobaveně. Kývl jsem. "Můžeš mě pustit." zavrčel jsem trochu. Vlčice samozřejmě neposlechla a pohodlněji si uvelebila packy na mé hrudi. Vlastně to nebyl až tak nepříjemný dotyk. "Nejdřív mi pověz, co tu děláš." zabodla do mě pohled svých očí. Oči ale nebyly to, co mě na ní tolik fascinovalo. Byla to její srst, strakatá a neuvěřitelně sametová. Přál jsem si, abych se jí mohl dotýkat každý den. "Utekl jsem od Ohnivých." zašklebil jsem se. Vlčice nevěřícně koukala. "Tak to jsme dva." trochu křečovitě se zasmála. Obdařil jsem ji zářivým úsměvem.

Eulora:

On je tady, vážně je tady! A já s ním. Bylo to divné, ale byla jsem ráda. "Takže... mě už můžeš pustit?" navrhl a blýskl po mně takovým úsměvem, že jsem ho vážně pustila. "Nezdrhej." varovala jsem ho a vypustila do vzduchu pár praskajících jiskřiček. O krok ustoupil. "Poslyš, jak moc dobrá jsi ve své magii? Mám se bát o život?" zažertoval. V magii jsem až tak dobrá nebyla, ale kdybych do toho dala všechno, určitě bych nějakého vlka zabít dokázala. Ale ne jeho. Věděla jsem s jistotou, že jeho bych nedokázala zabít za žádných okolností. Což mi nedávalo jistotu, že by on nedokázala zabít mě. Nejspíš vůbec necítí to samé co já, tu potřebu být u sebe.

"Poslouchej." začal znovu a tvářil se nejistě. "Jsme dva v podstatě vyhnanci ukrývající se v Mezilese. Bylo by víc než výhodné, kdybychom se spojili." navrhl. Málem se mi zastavilo srdce. Přesně to jsem chtěla říct i já. Společnost dalšího vlka a obzvlášť jeho bylo moje momentálně největší přání. Nejsem tak samotářská, jak jsem si myslela. "Asi máš pravdu." zamumlala jsem zdrženlivě, i když jsem toužila nahlas zakřičet ano. "Tak platí." znova se usmál tím odzbrojujícím způsobem. Měla jsem pocit, že pod jeho pohledem roztaju.

"Ty to tady znáš nejlíp, nevíš o nějakém nejlepším úkrytu?" nadhodil znova po chvíli, co jsme na sebe jen zírali. Muselo to být divné, ale dalo mi to zase trochu naděje, že by mohl cítit to samé co já. "Jasně, pojď za mnou a nedělej moc hluku." ušklíbla jsem se a vyrazila podrostem dál. V zádech jsem cítila jeho intenzivní pohled.

Drayr:

Takže teď budeme přežívat spolu. Byl jsem tak nepochopitelně šťastný, až se mi chtělo výt. Upřeně jsem sledoval její nádherný kožich prodírající se divokým podrostem Mezilesa. Zranění na noze způsobené její magií mě pálilo, ale já na bolest nedbal a jen ji následoval. Nakonec se zastavila u polorozpadlé skalky a balvanů. Dovnitř vedla spousta úzkých průlezů, některé dokonce i pod zem, a okolo to bylo všude zarostlé. Prostě ideální úkryt. "No páni. Netušil jsem, že i v Mezilese jsou tak pěkná místa." prohlásil jsem. "Jiskřivém Lese." opravila mě nedůtklivě. "Jiskřivém? Oh, no jistě." zahuhlal jsem. Meziles byl název používaný Ohnivými a Ledovými, který měl zdůrazňovat podřadnost Kříženců. Chci říct, Jiskřivých.

"Jdu to prozkoumat dovnitř. Ty zůstaň tady a hlídej. V Jiskřivém Lese půjdou Ohnivému Betovi jako jsi ty všichni po krku." oznámila a zmizela v jedné průrvě. Pro sebe jsem se usmál. Začínal jsem zbožňovat její osobnost, i když jsme spolu putovali asi tak jen dvě hodiny. Ale i to, co udělala při souboji na mě zapůsobilo, i když to pro ní zřejmě mělo dost špatné důsledky, když se stala vyhnancem. No, alespoň jsem ji znovu potkal. Párkrát jsem skalku obešel kolem dokola a vychutnával si odlišnost Jiskřivého Lesa oproti Ohnivému. Po chvíli mě to ale přestalo bavit a tak jsem si sedl před průrvu a v mysli se mi objevoval jeden obrázek její krásné tváře za druhým.

Konečně se vynořila z průlezů. "Naprosto ideální úkryt!" prohlásila a oči jí zářily. "Ještě že jsme ho našli tak rychle. Díky tobě." přistoupil jsem k ní a přátelsky jí olízl ucho. Neucukla, naopak mi přišlo, že se ke mně přisunula i blíž. Nakonec jsme se odtáhli. "Teď by to chtělo jít něco ulovit." navrhla. "A večer... večer mi povíš všechno o sobě." zasmála se a vystartovala podrostem vpřed. Po chvíli jsem ji doběhl a oba jsme zastavili. Došlo mi, že jsem se ještě ani nezeptal na jméno. Až teď jsem si uvědomil, jak moc ho toužím vědět.

"Eulora." usmála se, když jsem se zeptal. Eulora... sice jsem si k ní přestavoval trochu jiné jméno, ale teď mi k ní právě tohle sedělo naprosto perfektně. "Ty?" otázala se a naklonila hlavu na stranu. Připadal jsem si, že pod jejím pohledem rudnu jako sotva odrostlé vlče, což naštěstí nebylo pod mým černým kožichem vidět.

"Drayr."

Další kapitola je tu! Moc vám děkuju za více než 80 hlasů! ♡♡ Co říkáte na to, že se konečně pořádně setkali?