Skrze plameny ✓ [2]

~28

Eulora:

Přišlo mi že slyším hlasy. Vyděšeně jsem k sobě přitiskla Afru a upozornila Medith. "Je možné,  že je to Gerein, Drayr a ostatní." navrhla, a měla pravdu, protože za chvilku jsme obě rozeznaly hlas Wenna i Drayra. "Ostatní s nimi nejsou?" zašeptala Medith vyděšeně to, co jsme si obě myslely. To už se ze stínu vynořila Wennova šedá hlava a za ním Drayr. "Euloro!" zavyl a vrhl se ke mně.  Pevně jsem se k němu přitiskla a slzy mi tekly proudem. Jeho dvě vlčata ho už nikdy takhle vítat nebudou. Afra vypískla a nacpala se mezi nás. Medith zatím vyzvídala na Wennovi co se stalo s ostatními, ale já neposlouchala. Momentálně mě zajímal jenom můj druh.

"Nikdo vás nepronásleduje?" zeptala jsem se po chvíli.  "Pronásledovali nás, ale s Famyou jsme se hned ztratili v jedné z mnoha chodeb, takže máme obří náskok. Pochybuju ale, že by to s námi úplně vzdali." řekl a přitulil k sobě Afru. Já si až teď všimla rezavé vlčice, která se držela vzadu. Drayr zachytil můj pohled a představil ji. "To je Famya, má přítelkyně z Ohnivého Lesa. Nejlepší přítelkyně." Famya ke mně vykročila. "Moc ráda tě poznávám." přátelsky mi olízla ucho. "Jsem ráda, že konečně vidím vlčici, která Drayrovi stála za to všechno a učinila ho šťastným." dodala. Olízla jsem ji nazpátek a vzápětí k sobě znovu ochranitelsky přitiskla Afru. Nehodlala jsem ji nechat se ode mě vzdálit na delší vzdálenost než půl metru.

Drayr:

"Nerada ruším vaši pěknou chvilku, ale, myslím, že bychom se někam měli rychle ztratit. Jak už jsi říkal, Drayre, s vaším pronásledováním to Ohniví nevzdali." upozornila nás Medith. Přikývl jsem a chtěl něco říct, ale Wenn mi skočil do řeči. "Měli bychom najít Gereina a ostatní." namítl. "To bychom ale museli hledat směrem zpátky k Ohnivému Lesu, kde je větší šance, že nás najdou." protestoval jsem. Nehodlal jsem svou rodinu znovu vystavit nebezpečí. "Rozhodně bychom je neměli někde nechat!" vyštěkl Wenn. "Oni jsou má smečka, nevím jak tvoje, ale moje ano. Moje matka a sourozenci jsou možná mrtví, ale věřím, že můj otec žije, a nechci přijít i o něj." Medith se postavila vedle něj. "Já půjdu s ním. Ivor je můj syn a Gerein býval mým druhem."

Nechtěl jsem odejít od svých jediných přátel, ale věděl jsem, že já a Eulora teď musíme utéct sami. "Dobře." přikývl jsem nakonec s těžkým srdcem. Přistoupil jsem k Wennovi a Medith a oba přátelsky olízl. "Možná se ještě někdy uvidíme." řekl Lor s nadějí v hlase a s oběma se rozloučila stejným způsobem jako já. "Když ujdete asi padesát vlčích délek, po pravé straně je odbočka. Ta vede na severozápad, hlouběji do Jiskřivého Lesa." poradil nám Wenn, a poté se s Medith rozeběhli odbočkou vlevo. Podíval jsem se na Famyu, která vypadala, že váhá, jestli má jít dál s námi. Najednou mě něco napadlo.

"Famyo." oslovil jsem svou přítelkyni. "Kdyby se mě a Euloře... něco stalo..." odmlčel jsem se a přitiskl k sobě svou družku i svou dceru, "postarala by ses o Afru?" zadíval jsem se na ni s prosbou v očích. Famya pohlédla na Euloru, které se po tvářích koulely slzy, a pak přikývla. "Samozřejmě že to udělám. Jste mí přátelé, vy oba." Pak udělala krok směrem k nám a chvíli jsme všichni čtyři stáli v hloučku. "Teď už poběžme." přerušila Eulora nakonec ticho, a my se vydali chodbou dál. Po určité vzdálenosti jsme našli odbočku a výrazně zrychlili. Všichni tři jsme se střídali v nošení Afry.

Eulora:

Najednou Drayr prudce zastavil a já si všimla, jak špicuje uši. Udělala jsem to samé a vzápětí se mi srdce sevřelo strachy, zaslechla jsem totiž hlasy vlků. Naši pronásledovatelé se blíží. "Utíkejme na opačnou stranu a snažme se odbočit co nejvíckrát." zavelel Drayr tichým hlasem a já v jeho jasně oranžových očích spatřila obří strach. Popadla jsem Afru do zubů a co nejrychleji se rozeběhla za mým druhem a Famyou. Slyšela jsem, že se Ohniví přibližují. Ocitli jsme se jen několik vlčích délek před místem, kde se chodba dělila na tři. Nakonec jsem to nevydržela, zastavila a obrátila se na Famyu. "Uteč s Afrou. Vzdám se svého posledního vlčete za cenu toho, že zůstane naživu." Afra vykulila oči. "Neboj se, miláčku, budeš v bezpečí. Teď už ano." pošeptala jsem své dceři a olízla jí čenich. Malá vlčice jen zakňourala a přitulila se ke mně a Drayrovi. Famya po mně střelila rychlým pohledem a když jsem kývla, vzala Afru a bleskurychle se ztratila v jedné z chodeb. "Jednou tě najdu." zašeptala jsem za svou dcerou a poté jsme se s Drayrem rozběhli druhou chodbou. Z očí mi vytryskly slzy.

"Nic lepšího jsme udělat nemohli." řekl Drayr. "Afra si nezaslouží být trestaná za naše rozhodnutí." Mlčky jsem přikývla. Běžel tak těsně u mně, že jsme se o dotýkali boky. Ten dotek mě alespoň trochu uklidňoval. "Jestli tě zabijí, chci zemřít taky." zašeptala jsem. "Já si přeji to samé. Chci zůstat s tebou. Až do našeho konce. " souhlasil Drayr tiše. Chvíli jsme běželi v úplném tichu a poslouchali jen náš zrychlený dech. "Měli bychom držet směr." zpanikařila jsem najednou. "Podle toho, kudy jsme odbočili, teď míříme k Řece Úsvitu." řekla jsem vyděšeně. Znamenalo to, že už nejsme tak daleko od Hranic, jak jsme původně mysleli. Připadalo mi, že se tmavé stěny chodby okolo nás svírají, těsněji a těsněji. Občas jsem trochu zaklopýtla vyčerpáním, ale s Drayrem jsem držela krok. Hlavně musíme zůstat spolu. Spolu až do chvíle, kdy se odsud dostaneme nebo do chvíle, kdy zemřeme.  "Západ je tímhle směrem." Drayr mě strhl do chodby na levé straně, a mě přišlo, že naše pronásledovatele konečně neslyšíme tak blízko. Najednou jsem vytřeštila oči na chodbu před sebou. Končila slepě, její konec byl zavalený balvany.

Zastavili jsme se až na jejím úplném konci a Drayr se ke mně přitiskl. "Miluju tě, Euloro. Miluju tě víc než kohokoli jiného a kdybych mohl, obětoval bych celý svět jen za to, abys ty zůstala naživu." Po tvářích mi už zase tekly slzy. "Žít bez tebe pro mě nemá žádnou cenu. Miluju tě mnohem víc než svůj život. Ale věřím, že jestli Ohniví zabijí tebe, zabijí i mne." vzlykala jsem a zabořila čenich do Drayrovy černočerné srsti. Ucítila jsem, jak mi jeho slzy máčí kožich. Naši pronásledovatelé byli slyšet stále blíž.

Jak vidíte, příběh je téměř na konci, a já věřím že i přes *super extra ultra nepravidelné* vydávání kapitol stihnu tuhle knížku do konce června dopsat. Původně jsem plánovala ještě třetí díl, ale vzhledem k tomu, že nemám moc čas a chuť na psaní ještě uvidím, jestli ho vůbec začnu vydávat...