Ona

~3~

Seděla jsem dál nehybně v kavárně. Přemýšlela jsem o tom, co se teď stalo a při pohledu na její zapomenutou mikinu na židli proti mě jsem se rozhodla, že musím hned zjistit kde je.

Kde jsi? Napsala jsem jí SMS. Čekala jsem 5 minut. 10 minut. 13 minut a až pak mi přišla odpověď.
V chatové čtvrti města. Pojď prosím zamnou. Neváhala jsem, popadla jsem její mikinu a šla jsem k chatám na konci města. Nevěděla jsem sice kde to přesně je ale zeptala jsem se jedné staré paní a ta mi cestu přesně popsala.

Asi za 15 minut jsem došla k první chatě.
Kde jsi? Napsala jsem jí další SMS a hned mi přišla odpověď. Zeptala se jestli jsem sama. Napsala jsem že ano a ona odepsala, že za mnou za chvíli přijde. Sedla jsem si na obrubník a čekala jsem.

Přiběhla ke mě a hned mě objala. "Ani nevíš jak tě ráda vidím."
"Co se stalo?" Naléhala jsem. "Kdo to byl?"
"To byla moje máma..." Vyvalila jsem oči. Proč na ní byla tak zlá?!
"Proč na tebe křičela?" Vyptávala jsem se dál.
"Ona nechce abych chodila ven. Chce abych byla jen doma a starala se o bráchu a o ní..."
"Nechceš se vrátit domů?"
"Ne. Nechci." Odpověděla okamžitě po tom co jsem se zeptala.
"Proč ne?"
"Nechci aby mě... zmlátila." Podala jsem jí její mikinu a přemýšlela jsem co na to říct. Objala jsem jí.
"A nechceš abych šla s tebou?"
"Já nevím."
"Pojď, půjdeme." Chytla jsem jí za ruku a šli jsme. Nevěděla jsem sice kde bydlí, ale pamatovala jsem si odkud běžela, tak jsem se spolu s ní vydala stejným směrem.

"Počkej! Musím se stavit pro bráchu."
"Ne, nech ho u babičky... co kdyby chtěla zmlátit i jeho?"
"Ach, máš pravdu." Pokračovaly jsme až k ní domů. Šla kousek přede mnou a já jí následovala.

"To je dost, že jsi přišla!" Ozval se nepříjemný hlas její matky hned po tom co jsme otevřely dveře do bytu, kde Eli spolu se svojí matkou a bratrem bydlela. "Co třeba, že by jsi mi došla koupit něco k jídlu? Ty už si určitě jedla tak kup něco mě." Podívali jsme sena sebe a já jí naznačila ať matce něco řekne.
"Mami, já ti už nechci dělat sluhu!" Zakřičela.
"Co jsi to řekla?!"
"Že už ti nebudu dělat sluhu!" Její matka přišla rázným krokem do předsíně kde jsme stály.
"Co tady dělá tahle?!" Ukázala na mě a znechuceně si mě prohlédla od hlavy až k patě.
"To je moje kamarádka, ale tu nech na pokoji!"
"Ty sis jí sem vzala jen jako ochranku co?! Si myslíš, že tě před ní nemůžu zmlátit?! Ha! Můžu! A můžu zmlátit i jí pokud hned teď neodejde!" Zamrazilo mě. Začaly na sebe křičet a strkaly do sebe a kdybych nevěděla, že je to její matka myslela bych si, že nejsou vůbec příbuzné. 

Jejich hádka skončila se slovy její matky "Tak jestli už nejsem tvoje matka tak si sbal všechny svoje věci a vypadni. Je ti už 17. To zvládneš ty mrcho!" Ještě než kdokoliv stihl něco říct vrazila jí obrovskou facku. "Dělej! Sbal se!"

Jen jsem tam tak stála stranou a sledovala jsem jak si balí oblečení do tašky. Sbalila si zatím jen ty nejdůležitější věci, říkala, že se pro zbytek vrátí až když bude mít všechno kam dát.

Její matka nám otevřela dveře a naznačila rukou, že už máme odejít. Odešly jsme a Eli položila na zem všechny tašky a začala plakat. Pomalu se začala kácet k zemi a tak jsem jí hned běžela chytit aby nespadla na zem. "Eli... to bude v pořádku." Objala jsem jí kolem ramen.
"Nebude! Už nikdy to nebude v pořádku!" Položila si hlavu do dlaní.
"Máš kam jít?" Zeptala jsem se tiše.
"Ne..."
"Můžeš zatím bydlet u nás." Nabídla jsem jí. Souhlasila, utřela jsem jí slzy z tváře a zvedla jsem se. Vzala jsem jednu její tašku. "Tak můžeme pomalu vyrazit ne?" Usmála jsem se na ní.

Přišli jsme k nám domů a řekla jsem tátovi vše o tom, co se Eli přihodilo. Eli mezitím seděla v obýváku a čekala na mě.
"A ona je tvoje holka?" Zeptal se táta tiše aby nás neslyšela.
"Ne. Ona není lesba." Když jste to řekla vypadalo to jakoby se tátovi ulevilo ale nechtěl to dát najevo tak to zamaskoval falešným zakašláním.
"Může u nás tedy zatím bydlet?"
"Jasně, že jo."

Dovedla jsem jí do místnosti pro hosty. Hned si lehla na postel a schoulila se do klubíčka. Byla moc roztomilá ale tak strašně nešťastná a zničená. Chvilku jsem na ní koukala. Skoro okamžitě usnula. Nechala jsem jí tedy spát. Musela být hodně unavená.

"Jak dlouho tu bude?"
"Nevím. Máma jí vyhodila z baráku..." povídala jsem si s tátou. "Snad ti to nevadí."
"Ne nevadí. Ale aby z toho nebyli nějaké problémy."

Po hodině a půl přišla Grace. "Čí jsou ty tašky?!" Začala hystericky křičet na tátu.
"Ježiš! Je tady kamarádka Rosie! Bude u nás nějakou dobu bydlet."
"Cože?"
"Ano! Slyšíš dobře a přestaň na mě ječet!"
"Ah... ano." Zadívala se do země a konečně zmlkla. Určitě si myslela, že jí táta sbalil věci anebo že se někdo přistěhoval k nám, třeba nějaká ženská.
"Dobrý den." Pozdravila Eli když přišla za námi do kuchyně, po tom co se prospala.
"To je ona?" Zeptala se Grace.
"Ano." Odpověděla jsem s tátou jednohlasně.

Chvíli jsme si všichni povídali ale Grace byla stále nepříjemná. Furt se vyptávala jak dlouho tu bude a tak... Eli byla docela zamlklá a pak se najednou zvedla "Brácha!"
"Cože?" Zeptal se zmateně táta.
"Zůstal u babičky!" Vyjekla vyděšeně.
"Zavolej babičce a řekni jí ať ho nevodí domů." Nadiktovala jsem jí a ona hned popadla telefon a volala babičce.

Bylo už asi deset večer a já jsem seděla v pokoji a přemýšlela jsem o tom, co se ten den stalo. Emoce se ve mě míchali. Musela jsem se z toho vypsat, a tak jsem popadla svůj deník a celý den, minutu po minutě popsala na několik papírů. Celý den začal tak hezky. Hlavní ale je, že je Eli daleko od své matky.