Ona

~60~

*den koncertu a den před obědem se Zoë a Gabem*

"Ell?" Hledala jsem svou drahou polovičku, jelikož jsem jí nemohla nikde najít.
"No?" Ozvalo se z patra."
"Pojď za mnou!"
"Joo už jdu." Ve chvíli byla u mě. "Tak jsem tady. Co je?"
"Přemýšlela jsem nad tím, že by jsme mohli připravit pro Zoë a Gabea připravit večeři a nemůžu se rozhodnout co uvařit."
"Nezajdeme si spíš někam na večeři?"
"Ty jseš tak líná! Proč jim neudělat nějaké překvapení? Určitě by se jim to líbilo."
"Jak myslíš no, ale bylo by lepší někam zajít, měla by jsi to bez práce."
"Já něco uvařím. Díky za radu." Zabručela jsem a vrátila jsem se zpět do kuchyně.

Nakonec jsem se rozhodla, že připravím vepřové se špenátem a knedlíky. Máma mi kdysi napsala recept tohodle luxusního českého jídla po tom co nám ho jednou uvařila před vánoci.

Jídlo jsme vařila už den před jejich příjezdem protože zítra budeme mít nabitý program.

***

"Tak jak ti šlo vaření?" Zeptala se mě Ell když jsem se položila do postele.
"No, jo. Dobrý." Zamumlala jsem a zabořila jsme hlavu do polštáře jelikož jsem se o tom nechtěla bavit. Vůbec se mi to totiž nepovedlo. To maso bylo strašně suché a špenát jsem připálila.
"Už se na to těším."
"Já taky." Lhala jsem, ve skutečnosti jsem doufala že ten oběd třeba odmítnout nebo tak nějak.
"Ty jdeš jako spát?" Odložila svou knihu.
"Odpočívat."
"Nezapomeň že je ten koncert."
"Já vím. Jen si chci odpočinout."
"Ale no tak, vždyť si dnes skoro nic nedělala. Za to já jsem pro ně připravila Zoëin starý pokoj."
"Ježiš! Na to jsme úplně zapoměla, promiň."
"V pohodě, aspoň že máme ten oběd."

***

"Nemůžu se dočkat až začnou hrát." Podotkla Eli když jsme se protlačily do první řady mezi nějaké mladé lidi.
"Já taky! Nemůžu se dočkat až je zas uvidím." Jen jsem to dořekla tak na podium vběhl Gabe za ním bass kytarista, jehož jméno si nikdy nemůžu zapamatovat a bubeník, který se posadil na takovou tu bedýnku.
Všichni fanoušci ječeli, pískali a tleskali.

"Čau lidi!" Zakřičel Gabe do mikrofonu a všichni začali zas ječet.
"Tak jak se dneska máte?" Zeptal se a odpoveď z publika zněla podobou jekotu a pískání, tedy skoro stejně jako uvítání.
"Jsem rád, že můžeme hrát tady v Londýně, v domovině Zoë!" Její jméno zakřičel a publikum začalo zas ječet. Ještě víc než před tím.

Zoë vběhla na podium v dlouhé černé sukni do které měla zastrčené tílko s velkými průramky a potiskem sepultury.
"Ahoj!" Pozdravila a objala se s Gabem. "Jsem ráda že tady dneska můžu být. Zpátky doma." Zasmála se. "Dneska je to pro mě moc speciální, stejně jako tahle písnička." Posadila se na barovou stoličku hned vedle stojanu na mikrofon a Gabe jí podal ukulele a jedno podal i sobě. Bass kytarista měl v ruce tamburýnu. Začali hrát.

Tu písničku jsem já ani Eli neznala, ale ten text byl moc krásný. Zpívala v té písničce o rodičivské lásce a rovnosti. Byla moc krásná a dost mě také překvapilo, že umí hrát na ukulele.

"Děkujem!" Postavila se, položila ukulele na židli a vyndala mikrofon ze stojanu. "Tahle písnička byla pro moje rodiče kteří jsou dnes tady. Ahoj mami, ahoj mami." Zamávala na nád a usmála se. "Bez nich by jsme tady nikdy nebyli, zatleskej te jim!" Všichni začali tleskat a já v tu chvíli byla neuvěřitelně hrdá. "Děkuju!"