Pottrová?

osada

,,jak dlouho ještě půjdeme? Myslela jsem že se přemístíme ?" povzdechla jsem si a stáhla si vlasy do culíku, stále jsem na sobě měla šaty z plesu. Když jsme odcházeli doufala jsem ,že se rychle přemístíme abych byla na místě a mohla se zaměřit na svoje schopnosti, které mi zatím jen ničí život plus na tom je že způsobují dost velkou bolest a tak se moje mysl může zaměřit na něco jiného než na to že jsem právě opustila všechny bez toho abych jich řekla jediné slovo.

,,už jen chvilku a nemůžeme se tam přemístit jsou tam ochranná kouzla "  Když Akki mluvil o zná místo kde mě dokážou naučit se ovládat bez toho abych něco podpálila nenapadlo mě že to bude v horách kdybych to věděla přemluvila bych Akkiho o pět minut na víc protože šaty a podpatky, které naštěstí nejsou tak vysoké nejsou zrovna vhodný na výšlap.

,,už jsme tu" Akkiho hlas mě přinutil zvednou hlavu a to co jsem viděla mě rozhodně překvapilo. Přede mnou bylo koryto ohraničené kopci takže když nejste zrovna sportovně založený jako já a  nenapadne vás vylézt na velmi vysoký kopec tak ani nevíte že tu taková stanová vůbec vesnička je .Bylo tam spousty stanů a spousta lidí kteří jakmile nás viděli přestali všechno dělat a jen na mě zírali , jednomu staršímu muži dokonce spadl košík s jablky jakmile mě viděl.

,,Akki co se děje proč na mě tak zírají ?"  hřbetem ruky jsem si otřela pot na čele a culík si rozpustila a doufala že vypadám aspoň trochu k světu, protože  pod jejich pohledy jsem se vůbec necítila pohodlně.

,,protože na tebe čekáme přes sto let "  otočila jsem k němu se svraštěným obočím  vůbec jsem nevěděla  co mám říct. Jak jako myslí že na mě čekají sto let ? To přece není možné mně není sto let a o mých schopnostech do čtvrtého ročníků nikdo nevěděl a pak... pak se objevil Akki nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela když se Akki objevil v mém pokoji v Bradavicích a pověděl mi že ví o mé schopnosti moje první emoce bylo zděšení pak mi vysvětlil že mi muže pomoct a bylo mi lépe. V té době jsem jen něco omylem zapálila když jsem se rozrušila ostatní si mysleli že mám je furt trochu problém s mojí magií a s tím ji soustředit do hůlky místo toho aby bylo všude kolem jako malé děti, kteří se teprve učí ale já jsem věděla že to není ono a když byl někdo kdo to věděl taky byla jsem rada že nejsem sama a moc to neřešila.

,,Akki co tím myslíš já myslela že je máš taky a promiň říkal si sto let ?"

,,nikdy jsem neřekl že jsem stejný jako ty jen že ti mohu pomoc a ano sto let vše ti vysvětlím neboj se Hoshi" usmál se a ukázal mi tím celou řadu bílých zubů a rukou ukázal do prostoru kde byli stany naštěstí se občané vrátili ke svému životu a už mě tolik neočumovali.  Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem jak se mi sevřelo srdce celou dobu jsem žila v tom že Akki je stejný jako já a ano je pravda že nikdy výslovně neřekl že má stejné schopnosti ale tehdy jsme se ptala proč se nám tohle děje a on přeci řekl že málem spálil celou osadu přece si nevymyslel že ne  ?

Sešli jsme dolů z kopce, který jsem tak dlouho vyšlapávali a procházeli kolem občanů , kteří už zase začínali zírat a všichni do jednoho se před Akkim lehce poklonili vážně doufám že mi Akki vše vysvětlí.  Vešli jsme do toho největšího stanu a první co jsem udělala je to že jsme hluboce vydechla.

,,dobře Akki co se tu k čertu děje proč na mé tak zírají a proč se ti do háje klaní ?" Akki přešel ke stolu který byl uložen v zadní části stanu posadil.

,,posad se " vypadal klidný byl klidný a já jsem přestávala být klidná. Kdo to vůbec je ? Já mu věřila celým svým srcem protože jsem si myslela že prožívá to co já ale ukázala se že . Kvůli tomuhle muži jsem opustila vše co miluji své dvojče a jeho partičku , rodiče, Lily a Doru, kluka kterého miluju více než sebe s on si mi ani neobtěžoval říct že  vlastně neví čím procházím i když tvrdil že ano.

,,radši postojím " Akki pozvedl jedno obočí překvapila jsem ho svým toném 

,,vidím že si naštvaná ale když se posadíš vše ti vys-" přerušilo ho že oné židle vzplanula v plamenech dost jsme na svých schopnosti pracovala od mé nehody dokonce jsem strávila celé odpoledne přemlouváním Akkiho že nemusím odjíždět ale on mi řekl že je to potřeba nevím čemu mám věřit.

,,dobrá chápu než začnu je tu něco co chceš vědět?"  Akki se opřel o opěradlo židle a založil si ruce na hrudi a nevypadal že ho to zaujalalo.

,,proč jsi mi lhal o tom že si málem spálil celou osadu když nemáš stejné schopnosti " 

,,Nelhal jsem skoro jsem spálil celou osadu díky své hůlce.  Chtěl jsem aby ses cítila jako že mu můžeš věřit abys ses necítila ohrožená " židle kterou jsme nechala vzplanout přestala hořet a zbyl z ní jen popel.

,,takže si usoudil že bude lepší když budu žít ve lži ? " rozhodila jsem kolem sebe rukama. Akki vykouzlil novou židli .

,,ten jsi žila mnohem dřív než jsem se objevil Ryo"  

,, co, co tím myslíš ?"