Crown |LS| ✔️

°29°

Harry

Když jsme se následujícího rána vzbudili, vůbec mi nedošlo, že odpoledne odjíždíme na intr. To mi došlo až potom, co mi to Louis připomenul. Došel jsem na snídani, kde na mě čekala mamka, aby mi mohla oznámit novinky a články, které za noc vznikly na základě včerejších fotek. Louiho jsem nechal na pokoji, protože když jsem odcházel, ještě ležel v posteli. Sedl jsem si ke stolu a mamka začala. 

,,Harry, musím ti něco říct."

,,S tím tak trochu počítám. Tak povídej."

,,Přibylo několik článků, které si můžeš přečíst. Je tam i několik fotek a na jedné z nich je zřetelně vidět, jak tomu novináři dáváš facku. Dnes, před odjezdem na intr budeš mít prohlášení, abys vysvětlil, co se stalo. Nechám to na tobě, protože na Nový rok se ten tvůj projev celkem vydařil. Dávám ti v tom důvěru, tak mě prosím nezklam. "

,,Ty články si přečtu, abych věděl, v čem zase lžou. Nějak to vysvětlím, to se neboj. Mami, je tam někde na fotce vidět Louis?"

,,Sice zpovzdálí, ale je."

,,To není moc dobré, ale nějak to zvládneme. Ale moc děkuju mami."

,,Není zač, Harry. Hodně štěstí."

,,Děkuju."

Vrátil jsem se na pokoj za Louim, který už byl vzhůru, což jsem poznal podle tekoucí vody. Jakmile vylezl z koupelny, objal jsem ho a shodil ho na posteli. Louis se jen vesele chichotal, což mi vytvářelo úsměv na tváři. Najednou se Louis zvedl z postele a rychlostí blesku se oblékl. Potom jsme se ještě naposledy na dlouhou dobu vydali na naše oblíbené místo. Opět jsme si sedli na lavičku a začali si povídat.

,,Kde jsi ráno byl, Harry? Jo, vím o tom, ale děkuji, že jsi mě nechal dospat."

,,Byl jsem za mamkou. Chtěl jsem vědět, co je nového. Není zač."

,,A? Co ses dozvěděl?"

,,V podstatě nic nového. Přibyla zase spousta článků, z nichž jsou skoro všechny úplné bláboly. Novináři vždycky všechno strašně zveličují."

,,Aha. A jak se cítíš?"

,,Popravdě jsem čekal, že to bude horší. Mně bylo úplně jasné, že přibydou články a že to zase všechno přibarví, takže nejsem moc překvapený. Cítím se docela fajn, abych pravdu řekl."

,,To je dobře. Jsem moc rád. Jsou tam fotky?"

,,Ano. Na několika z nich jsi. Sice zpovzdálí, ale je tam dobře vidět, že jsi to ty. Promiň."

,,Za to se neomlouvej, není to tvoje chyba. Nikdo nemohl vědět, co se stane."

,,Já vím, ale je mi líto, že už jsi do toho zapletený taky."

,,Harry, buďme k sobě upřímní. Jsem do toho zapletený už od té doby, co jsem přišel ke tvým dveřím od pokoje."

,,No jo vlastně."

,,Každopádně, jsem rád, že jsem do toho zapletený. Myslím, že moji rodiče jsou, teda, ehm, byli by pyšní, i když to s nimi nebylo moc dobré."

Louis si setřel neposlušnou slzu a já si ho přitiskl blíže k sobě. 

,,V pořádku?"

,,Jojo, jen jsem si na to ještě nezvykl."

,,Na to si asi jen tak nezvykneš, Lou."

,,Díky. To mi vůbec nedošlo."

,,Vím, jaké to je, Lou. Když mi umřel děda, taky jsem to nepřijal. Byl jsem sice mladší, než jsi teď ty a moc jsem nechápal, co se děje, ale je to ve mně pořád. Pořád mi hrozně moc chybí a to je to už sedm let. Vím, že si myslíš, že to nikdy nezmizí, což je sice pravda, ale postupem času to nebude bolet tolik, jako teď. Vím to z vlastní zkušenosti. Věř mi, Lou."