Crown |LS| ✔️

°37°

Harry

Potom, co za sebou Louis práskl dveřmi jsem se svalil na postel. Chtělo se mi řvát, brečet, ničit věci kolem sebe. Proto jsem si k obličeji dal polštář, abych do něj mohl vykřičet veškerý svůj vztek. To mi bohužel nepomohlo, kvůli čemuž jsem se zvedl a začal házet se vším, co jsem měl po ruce - s polštáři, dekou, dokonce i některými knihami. Bylo mi špatně. Bylo mi opravdu mdlo a nechtělo se mi nic dělat. Tohle byla naše první velká hádka a já věděl, že na ní mám velký podíl. To, co jsem Louimu řekl bylo naprosto ohavné a ošklivé. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo. Zrovna jsem se napřahoval k tomu, že hodím s další věcí, když v tom se otevřely dveře a v nich stála Marylin. 

,,Harry, můžeš mi vysvětlit, co tady děláš? Proč jsou odtud slyšet takové rány?"

Nic jsem neřekl, jen jsem doběhl k Marylin a objal ji. Pár slz mi steklo po tvářích a Marylin se vyděsila. 

,,Harry, co se stalo?"

,,Pohádali jsme se."

,,Kdo?"

,,Já s Louim, on teďka odešel a já nevím, kde je. Bojím se o něj, ale nemám odvahu, za ním jít."

,,Harry, to je mi moc líto. Ale takové hádky jste snad už museli absolvovat, ne?"

,,Právě, že ne. Tohle byla naše první velká hádka a já nevím, co teď dělat."

,,Musíš čekat. Co jsi vlastně Louimu řekl?"

,,Že jsem si myslel, že už se psychicky posunul, ale že asi ne."

,,Harry, ty seš pitomec."

,,Já vím. Je mi to moc líto."

,,To chápu. Musíš akorát čekat. Nemůžeš od Louiho čekat, že za tebou přijde hned. Musíš mu dát čas. Ty taky potřebuješ chvíli čas, aby ses uklidnil a urovnal si to v hlavě."

,,Nepotřebuju čas! Potřebuju Louiho."

,,Moc dobře vidím, že potřebuješ čas. Dopřej si ho tolik, kolik bude potřeba a to samé dovol Louimu. Oba si to potřebujete urovnat v hlavě."

,,Děkuju."

,,Jsem tvoje nejlepší kamarádka, jsem tu pro tebe."

,,Moc ti děkuji, Marylin. A vůbec, jak ses tady najednou ocitla? Nevěděl jsem, že máte přijet."

,,Jsem tu sama, rodiče zůstali u nás. A jsem tu proto, že mi volala tvá mamka a poprosila mě, abych přijela, protože neví, co s tebou má dělat. Že prý ses takhle nikdy nechoval."

,,Oh, asi bych jí to měl vysvětlit."

,,To asi jo. Já jsem stejně jela okolo, tak jsem tu jen na skok a zase jedu dál."

,,Kam máš namířeno?"

,,Za babičkou a potom zpět domů."

,,Tak šťastnou cestu a moc ti děkuji."

,,Vůbec neděkuj, ráda jsem tě viděla. Hodně štěstí."

,,Děkuju, ahoj."

,,Ahoj."

Potom, co Marylin odešla jsem se vydal dolů za mamkou, abych jí vysvětlil, co se stalo. Došel jsem dolů, kde mamka seděla v salonku a prodírala se nějakými dokumenty.

,,Oh, Harry. Posaď se. Hned se ti budu věnovat, jen tady něco dodělám."

,,Jasné, v klidu si to dodělej, já nespěchám. Stejně nemám moc, co dělat."

,,Tak a jsem celá tvoje. O čem chceš mluvit, synu?"

,,Myslím, že víš."

,,Ano, tvé chování."

,,Děkuju, že jsi zavolala Marylin."

,,Vůbec není zač. Řekneš mi, prosím, co se stalo?"

,,Jo, řeknu. Jen je to takové-"

,,Chápu, nemusíš spěchat. Klidně povídej pomalu. Poslouchám tě."

,,No, zkrátka jsme se s Louim pohádali. Stalo se to potom, co ses zeptala na jeho rodiče."

,,To je mi líto, nevěděla jsem, že bude takhle reagovat."

,,Nemůžeš za to. Lou je strašně citlivá osoba a i když se to stalo docela dávno, není s tím úplně smířený. Ale pracuje na tom."

,,To jsem ráda. A kvůli tomu jste se pohádali?"

,,Když jsem za ním došel do pokoje, řekl jsem mu, že takhle nemůže reagovat a tím to začalo. Ale nejhorší, co jsem mu řekl bylo, že jsem si myslel, že už se psychicky posunul, ale že asi ne."

,,Harry, ty jsi trdlo."

,,Já vím. A Louis je teď bůhví kde a já se o něj bojím. Vím, že potřebuje čas, tomu rozumím. Ale bojím se, aby se mu něco nestalo, nebo si něco neudělal."

,,Harry, neboj se. Louis je v parku, viděla jsem ho tam odcházet. Každopádně, není hloupý, nic si neudělá."

,,Doufám."

,,Věř tomu."

,,Děkuju, mami. Moc děkuju."

,,Není zač, Harry. Připomnělo mi to první hádku s Edwardem."

,,Oh, chceš o tom mluvit?"

,,Začala kvůli naprosté hlouposti. Rozhodovali jsme se, jakou barvu si dáme do salonu."

,,Fakt?"

,,Ano, jenomže potom jsme se dostali k ostatním věcem a hádali jsme se opravdu dlouho."

,,A jak jste se dali zpět dohromady?"

,,Nebavili jsme se 4 dny a potom mě Edward vzal na vyhlídku na konci města, kde byl připraven piknik. Vše jsme si vyříkali a ten večer byl moc krásný."

,,Tomu věřím. Já ale nevydržím, s ním nemluvit 4 dny. Už tohle mi stačí."

,,Chápu, jsi zamilovaný."

,,To je to tak poznat?"

,,Je to krásné, Harry. Jsem za to ráda."

,,Hmm, no tak já asi půjdu nahoru. Potřebuju ještě něco dodělat."

,,Určitě. Běž a kdyby cokoli, přijď. Jsem tvoje mamka a jsem tu pro tebe, Harrýsku."

,,Mamiiiii."

,,No co? Když jsi byl malý, říkala jsem ti tak."

,,Vím a pamatuju si to."

,,Tak už jdi."

Odešel jsem do pokoje, kde jsem si lehl na postel a jen koukal do stropu. Bál jsem se, aby si Louis nic neudělal, a tak jsem mu musel napsat, protože mi bylo jasné, že mi to nezvedne.

Lou, prosím, neudělej žádnou blbost. Neubliž si, prosím.

Harry xx

Doufal jsem, že mi odpoví, ale když neodpověděl, nechal jsem to být. Potěšilo mě, když si zprávu alespoň zobrazil. To značilo to, že mě asi úplně tolik neignoruje. Jelikož jsem měl mnoho volného času, sedl jsem si ke klavíru a hrál nějakou extra smutnou píseň, protože mi to pomáhalo.

Ahooooooooooooooj! 

Mám tu pro vás další kapitoluuuuuuu! Jak se vám líbí?

A jak se těšíte na Vánoceee? Já úplně mega mooooooc!!

30.11. 2023