ILWTT

7

Už se blíží večer a já ležím ve vaně, užívám si tu krásně horkou vodu.
______________________________________

Vylezla jsem z vany a šla si lehnout, sice mi trvalo nějakou tu dobu usnout ale jako vždy jsem úspěšně propadla do říše snů.

Ráno jsem se probudila a moc nadšená jsem nebyla, sice je pátek ale i tak musím jít do tý školy.

Vstala jsem z postele, připravila si učení do školy a udělala si snídani, až potom hygienu.

"Já jdu, zatím ahoj." Řekla jsem mamce která dneska měla výjimečně volno.

"Užij si to." Vykřikla mamka když viděla že už za sebou zavírám dveře.

No tak..., cesta jako vždy, samá nuda, koukání do země a přemýšlení jestli náhodou nemám skočit pod jedoucí auto.

Když v tom nějaké auto zastavilo u mě.

"El?"Vykřikl povědomí hlas z jedoucího auta.

Podívala jsem se na řidiče.
A byl to pan učitel Kaulitz.

"Nechceš svézt?"

Kývla jsem záporně hlavou a šla dál.

"No tak.., já tě nemám v plánu unést. Jedu stejným směrem jako ty, do školy." Podotkl.

"Dobře no, ale jestli se mi něco stane je to vaše chyba." Otočila jsem se směrem k autu.

Nastoupila jsem do docela slušného auta. (Moderního.) A připoutala se bezpečnostním pásem.

Pan učitel se jen pousmál a pak pomalu odjel z místa.

"Proč pak jsi nebyla včera ve škole." Zeptal se.

"Nebylo mi dobře." Trošičku jsem zalhala, nemohla jsem mu přece říct že to bylo kvůli němu.

"Aha." Zamumlal a dál se věnoval řízení.

Úspěšně, zdravá a v bezpečí jsem dojela před školu. Vystoupila jsem z auta a podívala se na čas v telefonu, ukazovalo mi to 7:00 a škola se pro žáky otevírá až v 7:35.

Sedla jsem si na chodník a začala vytahovat telefon, s tím že si tu půl hodinku před školou posedím na zemi a pro čtu to na Wattpadu, jelikož nemám kam jít.

"Co to děláš?" Podíval se na mě pan učitel Kaulitz když obešel auto a z kufru si vyndal všechny sešity pro žáky.

"Čekám než uběhne půl hodina a pět minut, abych mohla jít do školy." Ironicky jsem se usmála.

"Tak pojď semnou do kabinetu, ať tu nesedíš na tý studený zemi." Řekl a podal mi ruku, abych se mohla s jeho pomocí zvednout ze země. Bohužel jeho pomoc nepotřebuju, tohle zvládnu i se zavřenýma očima.

Zvedla jsem se a podívala se na něho, vypadal překvapeně, asi proto že jsem se zvedla a jdu s ním, sice se mi moc nechce ale taky se mi nechce sedět na studené zemi před školou.

Už jsme ve škole, u pana učitele v kabinetě a já sedím na jeho židli jelikož nic jiného tu nemá maximálně křeslo na kterým je nějaký bordel.

Je tu krásný teplo.

"Pustila by jsi mě prosím." Řekl když přešel ke mě a ukázal na židli.

Vstala jsem a podívala se na pana učitele.

Pohled mi vrátil a posadil se na jeho židli.

"Klidně si mi sedni na klín." Řekl a já nadzvedla jedno obočí.

Udělala jsem to co mi nabídl a sedla si na jeho klín.

Jednou rukou si mě chytil kolem pasu a dál se věnoval jeho sešitům. Nechápavě jsem se na něho podívala, a myslím že můj pohled docela hodně ucítil, protože se na mě pousmál.

Ahojky lidičky, další kapitola.<3