50

307 22 22
                                    

Třeba se jí jen vybil telefon, oblékl jsem se do příjemnějšího oblečení vzal si batoh, ve kterém jsem měl svačinu, pití a nějakou hygienu (třeba deodorant).

Vyšel jsem z domu a nastoupil do auta.
______________________________________

A jel do školy.

Moc se mi tam teda nechce ale je to moje práce a být tam musím, ikdybych se chtěl zabít.

Jediný co mě dělá šťastným na tý škole je Ella. Nejde mi jen o její postavu ale o ní celkově, nikdy jsem nepotkal tak dokonalou osobu. Pokud teda nemluvím o matce. Byla úžasná.

....

Zaparkoval jsem auto a vystoupil. Vzal jsem si batoh a rozešel se do školy. Vzal jsem to přes šatny abych se podíval jestli už je Ell ve škole. Nebyla.

(Podle bot to pozná jo.)

Asi jsem to neřešil, je docela brzo ráno takže se asi nedivím že tu není. Vždycky chodí na poslední chvíli.

Došel jsem k svýmu kabinetu, odemkl dveře a vešel dovnitř.

"Ahoj Tome." Řekla Jenna.

"Čau." Pozdravil jsem jí nazpátek.

Sedl jsem si na své místo a začal opravovat písemky že včerejška. Vůbec mě to nějak neuspokojuje ale tak co jako mám dělat jinýho.

"Co jsi včera dělal s Ellou." Řekla do ticha Jenna.

"Nic." Nechápavě jsem se na ní podíval.

"Tome nech toho už! Víš že já to vím." Vstala a přešla ke mě.

Pohladila mě po tváři.

"Nech mě."

"Ale.. někdo se nám tu špatně vyspinkal." Podotkla.

Stoupnul jsem si.

"Drž už kurva hubu, nikoho nezajímáš. To že jsem s Ell šukal možná pravda je ale ať by jsi to řekla komukoliv tak to stejně nikoho zajímat nebude chápeš?" Zvýšil jsem hlas.

"Takže to je pravda." Řekla a ruce zkřížila na prsou. Jakoby ignorovala že jsem na ní právě teď zvýšil hlas a řekl jí 'drž hubu', a že nikoho nezajímá.

Měl jsem pravdu, jí jde jen o to jedno, rozdělit mě a Ell.

"Už mi dej kurva pokoj." Zazvonilo na hodinu a mě čekala hodina s Ell.

Vzal jsem si učebnici a šel do učebny.

S Jennou jsem nikdy neměl mít nic společnýho, je to jen děvka co se umí přisrat ostatním do života.

Už jsem před třídou.

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř.

Nikde jsem si nevšiml Ell.
Její místo bylo prázdné.

Jediné co u stolu přebývalo byla její flaška že včerejška.


....


Po škole.

Už mi naštěstí skončila ta podělaná škola a já jsem momentálně na cestě k Ell domu. Ujistit se že jí nic není a že je v pořádku.

Opustil jsem tuhle hrozivou budovu a nastoupil do svého auta. Nastartoval a odjel.

....

Ještě jsem se zastavil v obchoďáku pro nějakou růži.

Vím že na tohle Ell nikdy nebyla ale cítím k ní něco víc než ke komukoliv jinému.

(Jakože už je před tím domem.)

Auto jsem zaparkoval před jejím domem a vystoupil.

Rozešel jsem ke dveřím a zazvonil.

Dveře se otevřeli, čekal jsem až budu moct Ell pořádně obejmout a darovat jí tuhle jednu Růžičku plnou lásky.

Hned jak se dveře otevřeli mi úsměv v obličeji lehce upadl.

Stála v nich paní Collemanová.

"Dobrý den, je Ell doma?" Zeptal jsem se.

"Zase vy?"

"Už minule jsem vám řekl že se s mojí dcerou nemáte stýkat." Sjela si mě pohledem.

"Chci se jen ujistit že je doma. Je v tom snad nějaký problém?" Nechápavě jsem se na ní podíval.

"Ne, ale Ell doma není už od včerejšího rána." Smutek jí hrál v hlase.

"Až se vrátí.., mohla by jste jí předat tuto Růži?" Podal jsem jí tu jednu přenádhernou Růži.

"Dobře."

"Tak asi nashledanou." Rozloučil jsem se a šel zpátky ke svému autu. Nasedl jsem si, nastartoval a odjel domu.

Omgggg.

Čaute lidičky, a je to tu, jsem přesně v polovině a tohle už je 50 kapitola stále tomu nemůžu uvěřit, je to mega hustý třeba. Sice ten příběh ne ale to se vsákne.

Snad se máte skvěle jako zatím já. A idk co jiného říct, zatím se mějte. Papa.

ILWTTWhere stories live. Discover now