ILWTT

44

"Co si myslíš? Že to vykecám v městským rozhlase?" Vytrhla jsem se z jejího sevření.
______________________________________

Začalo zvonit na hodinu a paní učitelka Pellarová vešla do třídy.

Přivítali jsme se a začali dělat naší práci.

....

Po hodině nás čekal tělocvik, nevím co se stalo ale Tom tu nebyl takže jsme měli supl.
Pana učitele Barnera, a jelikož pan učitel neučí tělocvik tak jsme místo toho měli nějakou tu jeho historii.

(Skipneme čas.)

Dneska nám odpadly dvě hodiny. Takže jsem momentálně v šatně a oblíkám se.

Vyšla jsem ze školy a rozešla se domu. Pustila jsem si písničky a šla.

....

Doma.

Vešla jsem do domu a odhodila tašku u dveří na zem. Ihned jsem běžela do kuchyně se napít, měla jsem extrémní žízeň.

Po té jsem si sundala oblečení a přezula boty.

Popadla jsem batoh a šla do pokoje, udělala jsem si úkoly a pak koukala na instagram. Docela jsem se o Toma bála a moje psychika to už nedávala takže jsem mu musela napsat.

Ella: Ahoj Tome.

Nechtěla jsem psát něco v tom smyslu že mu odpouštím protože mi nic neudělal a nijak mi neublížil.

Odpověď mi od něho nepřišla.

Nevím jestli jsem to měla čekat nebo ne protože jsem nikdy nepsala svému učitelovi a převážně Tomovi.

Lehla jsem si do postele a přemýšlela nad tím co asi tak dělá. Třeba jen kouká na filmy, nebo je s přáteli, rodinou, co já vím.

Asi bych se mu neměla srát do života.

Po několika minutách přemýšlení jsem usnula, asi bych se ani neměla divit protože vždycky když si lehnu na tak přibližně deset minut, to dopadne tak že usnu.

....

Druhý den. (Pátek)

Probudila jsem se s tím že mi není vůbec dobře, vstala jsem z postele a šla do kuchyně. 

Udělala jsem si snídani a po té napsala mamce jestli by mě dneska nechtěla nechat doma. Rozhodně nechtěla ale přemluvila jsem jí.

Srala jsem na nějakou hygienu a šla si zpátky lehnout do postele, pustila jsem si televizi a koukala na filmy, seriály a různý sračky dokud jsem se nezačala extrémně nudit.

Furt jsem myslela na Toma, nejde na něho zapomenout.

A neříkám nic docela hodně jsem se o něho bála.

Neměla jsem číslo na nikoho jeho příbuznýho ani na něho. Možná tak máma má jeho telefoní číslo jakož to pedagog (co to melu).

Jenže máma doma není a telefon má u sebe takže mám asi smůlu.

Podívala jsem se na telefon.

Byla tam jedna nepřečtená zpráva.
Od Toma.

Tom: Ahoj Ell.

Tohle je hrozně divný.
On je divný.

Ella: Jak se máš?

Na odpověď jsem ani zas tak dlouho nečekala.
Přišla mi poměrně brzo.

Tom: Dobrý, ty?

Ella: Mohlo by být líp.

Tom: Ty nejsi ve škole?

Ella: Nejsem.

Tom: Můžu se u tebe stavit?

Tom: Jedu z nákupu, takže to mám po cestě.

Ella: Asi jo.

Tom: Za deset minut jsem u tebe.

Nic jsem mu na to neodpověděla a pouze čekala až přijede.

Nevím jestli bych měla být v pohodě ale už to prostě říkám po několikátý nic mi neudělal. A jsem ráda že ho uvidím aspoň se ujistím že se mu nic nestalo.

Zanedlouho přijel a zazvonil, samozřejmě zvonek se celým domem rozezněl a tak jsem poznala že přijel. (No wow, tohle nikdo nečekal.)

Ihned jsem vstala z postele a rozešla se dolu ke dveřím, otevřela jsem dveře a podívala se na Toma.

Ihned jsem ho objala.

"Děje se něco?" Zasmál se.

"Bála jsem se že jsi si něco udělal." Zamumlala jsem.

"No.., nad tím už jsem taky přemýšlel." Pohladil mě po zádech.

"Asi bychom měli jít dovnitř aby nás tu nikdo takhle neviděl." Pustil mě.

"Asi jo." Zamumlala jsem a odtáhla se od něho.

Vešla jsem dovnitř a Tom mě následoval.

"Dáš si něco k pití? Jídlu?" Zeptala jsem se Toma který si sundaval bundu.

"Ne... To je dobrý, děkuju." Odpověděl.

Zdarec chcanec.

Docela deprešn, omlouvám se za chyby.