ILWTT

47

Tom vyšel ze třídy a hned jak uviděl mě mu úsměv z tváře lehce klesl.

"Co se děje." Nahodil ironický úsměv.
______________________________________

"No.. dostalo se ke mě od více lidí že se scházíte, je to pravda?" Řekla ředitelka a já se s extrémním stresem podívala na Toma, tak tohle bude ještě zajímavý.

"Ano.., kvůli doučování." Odpověděl.

Ředitelka se podívala na mě a já jen kývla na souhlas.

"Dobře." Usmála se.

"To je vlastně vše co jsem chtěla probrat jo jinak pane Kaulitzi, víte že můžete doučovat i více žáků?"

"Ano, vím." Odpověděl Tom.

Ředitelka se otočila na odchod a řekla.

"Dobře no, tak nashle." A odešla.

Podívala jsem se na Toma.

"Tak tohle byl masakr." Zasmál se a svůj pohled přesunul na mě.

"Ale neboj, nikdo se nic nedozví." Dal mi pramínek vlasů za ucho.

"Ale co když se přece jenom něco k někomu dostane..?"

"Nedostane, věř mi. Až ti skončí škola tak na mě počkej na parkovišti, ano?"

"Ano." Odpověděla jsem.

"No a teď už by jsi měla jít zpátky na hodinu." Pohladil mě po zádech.

"Tak po škole." Dodal a odešel zpátky na jeho hodinu.

....

Už mi skončila poslední hodina a momentálně se převlíkám u nás v šatně.

Hodila jsem batoh na záda a vyšla ze šatny, vyndala klíče a zamkla. Po té jsem se rozešla ven ze školy.

Vyšla jsem ven a ihned si všimla Toma jak stojí u svého auta a dělá si něco v telefonu.

Podívala jsem se na čas v telefonu a pak šla směrem k Tomovi.

"Čau." Řekla jsem když jsem stála před ním.

"Čauky." Vypnul telefon a dal si ho do kapsy.

"Tak můžeme jet?" Zeptal se.

"Kam?" Nechápavě jsem se na něho podívala.

"No ke mě. " Pousmál se.

"Em.. jo ale do večera se musím vrátit." Řekla jsem.

"Jasný."

....

(No jakože už jsou u něho.)

"A.. co budeme dělat?" Zeptala jsem se když jsme vešli do jeho domu.

"Mám na mysli hodně věcí..." Ušklíbl se.

"A co přesně?" Provokativně jsem se ho zeptala. (LOL)

"Hm.. jde vidět že myslíš na to co já." Začal se ke mě nebezpečně přibližovat.

"Něco jsem ti koupil.. a vím že bych tě v tom chtěl vidět." Sjel si mě pohledem a za boky přitáhl blíž k tělu.

"Už se bojím." Zasmála jsem se.

"Prosimtě." Protočil očima.

"Ta věc je nahoře, u mě v ložnici." Dodal.

"Až tak jo."

Zduř lidi.

Tohle je nejkratší kapitola kterou jsem kdy napsala ale pokud si počkáte třeba do 22-23 hodin tak možná vyjde pokračování tohodle hrůzo strašného příběhu.

(Neslibuju další kapitolu ještě dneska...)

Xdd má to jenom 474 slov takže žádný žůžo labůžo a ještě k tomu to ani neopravím takže ještě lepší.

Každopádně se zatím mějte, mám vás ráda a nezapomeňte psát komentáře, baví mě je číst.

(Napsala jsem už i kratší... Jen jsem se trošku pře řekla no.)

Zatím paaapaaaaa.