Osud s draky

BONUS 1: Noční tajemství

(Použitý GIF nepatří mně)

***

Náš příběh se pomalu chýlí ke konci, avšak ještě než se dostaneme k našemu, troufnu si říct, velkému finále, povím vám pár příběhů, které se ještě staly během mého pobytu na Novém Blpu. Tyto příběhy svým způsobem nezapadají do hlavní dějové linie, s kterou vám svůj osud vyprávím, ale přesto je považuji za důležité momenty mého života, o které jsem se s vámi rozhodla podělit.

V tomto příběhu jde tajemství. A to tajemství začalo nocí...

Šlo o první noc po té, co se zničil dočasný přístav lovců, v rámci těch tří dnů, jak jsem žila jako plnohodnotný blpan. Tu noc jsem, protože technicky ještě bylo odpoledne, právě jako správný blpan trávila čas s Broučkem a Phantomem na obloze, a před návštěvou Diy a Nuky na Terramoru jsme zkoumaly blízké vody a ostrovy Blpu, abychom vytěžili co nejvíce času spolu. Zároveň jsme se snažili pokračovat v zkoušení nějakých našich nových kousků. Divoká řeka vypadala v měsíčním světle s tančícími světélkujícími potápkami tančivými kolem vskutku kouzelně, ale nakonec jsme stejně museli přestat, neboť zničehonic nad námi v tu chvíli prolétla nějaká černá skvrna a my div překvapením neskončili přímo v tom moři pod námi.

Potápky tančivé se náhle rozutekly a my zůstali vznášet se na místě a jen se dívali, jak se nad hvězdnou oblohou černá skvrna matně ve světle hvězd ztratila, a to nad pustým ostrovem kus od nás. Zvláštní.

"Viděli jste to taky, že ano?" zeptala jsem se svých dvou zvířecích přátel a oba tedy taky koukali. A hlavně já, protože: "Nemohl to být Škyťák s Bezzubkou, že ne? Vypadalo to totiž jako noční běs. Že by se už vrátili z dožínkových misí?"

Mí spojenci sice nevypadali důvěřivě, ale ani odmítavě, tak jsem se rozhodla zeptat: "Myslíte, že bychom to měli prozkoumat?" Tentokrát se Brouček nějak netvářil, ale já namítla: "Stejně jsme chtěli zabít čas, než poletíme za Diou! No tak. Bude to jen na chvíli. Co když je to vážně Škyťák a potřebuje pomoct?"

To už jsem námitky neviděla, nebo jsem si to aspoň namlouvala , jak moc jsem Škyťáka podvědomě chtěla potkat, takže jsme už neváhali a rychle se rozletěli směrem k ostrovu, kam jsme viděli černou skvrnu dopadnout.

***

Ostrov nebyl daleko a sotva jsme přistáli, nemohli jsme přehlédnout, jak byl DOOPRAVDY pustý. Skoro žádný celý strom, hodně úzkých pařezů, žádná tráva, drak ani člověk. Bylo to zvláštní. Že by to tam někdo vyplenil? říkala jsem si. Ty stromy mohly přeřezat lidé, ale klidně i agresivní draci. Jako dervišové ďábelští! Ti si prosekávali cestu neustále. Bylo to tam však i hodně kamenité. Možná tam tedy žily plíživé smrtě.

Ani jedno nemuselo být úplně dobré, i když jsme už měli zkušenost se Střelcem. Třeba ta černá skvrna byl vlastně derviš. Ale tak rychlý? Tak či tak jsme se raději drželi na pozoru.

"Vidíš něco?" zeptala jsem se Broučka a on kupodivu opravdu zbystřil. Trochu kolem čichal a nakonec se i za svým nosem rozešel.

Navedl mě a Phantoma přes pařezy a prázdnou mítinku až k jednomu většímu shluku skal, kde to taky trochu očichal, a když jsme to tam trochu prohledali, odhalil mi tak obří vchod do podzemí s kameny vyskládanými jako schodiště. Pěkné.

"To asi nebude náhoda, co?" řekla jsem a nikdo opět nenamítal. Na otázku: "Myslíte, že Škyťák nebo ten někdo letěl sem?" jsem však už tak jasnou odpověď nedostala. Jasně, možná ta černá skvrna BYL derviš, ale proč by tam jinak bylo to schodiště? Moje zvědavost a touha zjistit, jestli to byl Škyťák a Bezzubka mi opět nedala.