Aish kecá o psaní aneb postřehy pro začínající pisálky

Pár rad ze srdce od Aish /ANO

Při prvním návrhu této části (vlastně i všech dalších) jsem neměla v plánu brát to tolika osobně, ale pak jsem si uvědomila, že mě samotné pomohly rady od lidí, kteří sdíleli všechny radosti i strasti ohledně psaní. A také chci být upřímná a podat to co nejsrozumitelněji. Takže ano, třeba se tím v některých částech trochu i "shodím", ale já se za své začátky nestydím. Začínala jsem od nuly, tak jako valná většina tady na wattpadu.

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou mi na začátku školy řekla garantka mého zaměření, bylo: Jestli je psaní vaší vášní a vaše srdce po tom teskne, nenechte si to od nikoho vymluvit. Někdy vás třeba nebude podporovat tolika ani vaše rodina, přátelé se vám budou smát. Psaní si stejně najde svou cestu.

A měla pravdu. Bylo to hodně osobní a šlo to přímo k srdci. Má rodina mě totiž v psaní nikdy moc nepodporovala. Mezi kamarády jsem byla vždycky ta divná, ale nevadilo mi to. Říkali mi vlk samotář. A to přesně také jsem. S nosem v knihách a hlavou v oblacích.

Proto má první rada zní: Jestli je psaní to, co tě baví a naplňuje, nenech si to od nikoho rozmluvit a jdi si za svými sny.

Bude to jednoduché? Teď tě asi zklamu, ale nebude. Nemusí se ti to tak zdát, ale psaní je náročné. Občas budeš mít pocit, že chceš ten zpropadený notebook vyhodit z okna. Přijdou dny, kdy nic nenapíšeš. Když se ti to stane poprvé, budeš se možná cítit divně. Může se ti však stát, že nenapíšeš nic ani celé měsíce. Oproti tomu zní pár dní jako odpočinek. :) Takže si s tím nelam hlavu. Hlavně se do psaní nenuť. To ve výsledku může přinést více škody, než užitku.

Stejně tak, jako každý rád čteme něco jiného, tak každý něco jiného píšeme. Ne každá kategorie musí být ta pravá pro tebe. Vyber si jakou chceš! :) To, kde se cítíš nejlépe se ti bude i nejlépe psát. Na druhou stranu, neodsuzuj ostatní kategorie. Jsem člověk, který rád zkouší nové věci. Takže i psaní v jiných kategoriích. Občas je to celkem zábava. (Ano, většina z toho sice leží u mě v šuplíku, ale to vůbec nevadí.)

Chceš si napsat něco jen pro sebe a nepublikovat to? Jasně! Jen do toho, nikdo tě nenutí, že to musíš publikovat. Ty jsi autor a sám si rozhodneš, jak se svým textem naložíš. Jestli se necítíš na to, že by měl spatřit světlo světa, klidně si ho nech v šuplíku uležet ještě delší dobu.

Ale když už se rozhodneš jej vypustit, tak u psaní a publikování na wattpadu se setkáš s různými lidmi. Některým se tvé příběhy nebudou líbit. To je naprosto v pořádku. Každý z nás má své oblíbené žánry. I ty máš své oblíbené, že ano? To, že někdo zařadí tvůj příběh do seznamu příběhů s názvem "Tohle ne" či podobně ještě neznamená, že je špatný. Prostě to jen nemusí čtenáři vyhovovat. Neboj, není to konec a svět se tím neboří. Rozhodně to také není důvod s psaním seknout.

Úzce s tím souvisí i další věc: kritika. S tou se budeš také setkávat. Jako autor by ses měl naučit ji přijmout. Ano, je to těžké. První kritika bude bolet. Dlouho. Ale zlepší se to, stejně tak, jak se budeš zlepšovat ty.

Já osobně například vidím posun ve svém přijímání kritiky (od svých začátků). Ale co bytostně nesnáším do dnešní doby je, když mi někdo do komentáře k příběhu napíše něco ve stylu: Fuj! Hnus!. No, díky... A co si z toho mám vzít? Tohle mi toho doopravdy moc neřekne. Většinou si v hlavě říkám, že když už ta osoba strávila tolik času s čtením příběhu, nemohla obětovat alespoň o dvě minuty navíc a rozepsat to? Co by se jim stalo? No, a pak člověk večer leží v posteli a přemýšlí, co vlastně udělal špatně.

Prosím, když už chcete psát kritiku, zamyslete se nad tím. Přitom stačí dvě nebo tři věty a autor si z toho vezme třicetkrát víc, než z jednoho "fuj".

Když už jsem u zamýšlení se, tak přeskočím ke čtení. Rozhodně čti! Jeden by se divil, kolik věcí se dá naučit čtením. Hodně ti to pomůže. A neboj, i ostřílení a známí autoři jsou také čtenáři. :)

Čtením si můžeš podstatně rozšířit slovní zásobu, ale knihy tě mohou i inspirovat ve tvé vlastní tvorbě.  I když to občas může být zrádné. Inspirace a kopírování je rozdíl. A velký problém wattpadu. Nechat se něčím inspirovat je skvělé, protože občas se ti může něco zalíbit třeba v tištěné knize, ale když s tím návrhem začneš pracovat a předělávat si ho podle sebe, tak ho změníš a pak si uvědomíš, že se tomu původnímu už tolika nepodobá. Kdežto když ve tvém příběhu bude úplně to samé, ještě například i stejné scény, tam už může být problém s autorskými právy. Takže ano, inspiruj se, ale nekopíruj.

Teď ale pojď utéct od tohoto tématu. Chtěla bych ti říct ještě i něco dalšího, a i když to vztáhnu na psaní, je to vlastně důležitá rada i do života. Není potřeba se s nikým srovnávat. Každý máme trochu odlišný styl psaní, někdo už má zde na wattpadu vybudovanou "fanouškovskou základnu", věrné čtenáře a podobně. Je poté pochopitelné, že člověk, který za sebou má už několik příběhů a má i nějaké sledující, tak bude mít na svém novém příběhu víc přečtení, než tvá prvotina. (Samozřejmě tomu nepřispívá ani algoritmus wattpadu a podobně.)

Na druhou stranu... Propaguj se! Na Facebooku je (teď sice méně aktivní, což mi přijde neskutečná škoda), ale stále velká skupina pro lidi z wattpadu. Můžeš zkusit nasdílet svůj příběh tam. Občas se tam objeví i příspěvek od někoho, kdo hledá nové příběhy do knihovny. Můžeš zkusit štěstí. :) Nebo i v jiných skupinách. Na jiných sociálních sítích. :)

Když se nad tím tak zamyslím, říkám si, že těch rad a postřehů už by mohlo stačit. Abych tě nepřehltila hned na začátek. V další části to vezmu trochu z opačného soudku. Nebudou to rady, ale spíše prosby. Brzy pochopíš proč...