Aish kecá o psaní aneb postřehy pro začínající pisálky

Lokace (aneb kde to sakra vlastně jsme?)

Prostředí, lokace, místo děje... však víš, kam tím mířím. Prostě místo, kde se tvůj příběh bude odehrávat. V knihkupectví se setkáš především s příběhy, které mají pevně danou lokaci. Ať už je to reálné místo nebo autorem vytvořený svět. Proč o tom teď však mluvím?

Inu, existuje totiž dvojí přístup pohledu na lokaci příběhu. O psaní jsem již pár knih přečetla a mluvila s několika autory. Názory se však rozcházely. Jeden říká, že příběh musí mít pevně danou lokaci. Čtenář musí přeci přesně vědět, "kde stojí". Ten druhý tvrdí opak. Že je možné, aby se odehrával v podstatě kdekoliv. Záleží tedy pak na autorovi, kudy jeho cesta povede.

Já sama se ve většině příběhů pohybuju "na hraně". Mám přesně dané místo a jeho rozložení, ale čtenářům někdy nesděluju úplně všechno. I takovou cestou jde jít. Je to jen na tobě.

Přesto je potřeba myslet na pár věcí. Lokace obecně můžeme rozdělit na dvě kategorie - interiér a exteriér. Interiér je "vnitřek",  dům tvé postavy,  budova, ve které pracuje (pokud tedy pracuje v nějaké budově :) ), atd. Exteriér je naopak všechno "venku". Ať už má tvoje postava u domu zahradu, jde po ulici, je v lese, prostě všechno, co se neodehrává v nějaké budově či stavbě. I když u psaní knih je toto rozdělení používáno méně často, já ho mám ráda.

A proč? Občas si totiž do autorského deníku sepíšu veškeré interiéry a přidávám si k nim popisy. Člověk pak nemusí složitě pátrat, co vlastně napsal v první kapitole, že jeho postava má za nábytek, jestli má noční stolek nebo ne, a podobně. Teď se ti to možná zdá jako práce navíc, ale když píšeš něco rozsáhlejšího, naopak ti to práci ušetří.

Když jsem říkala, že se interiér a exteriér u psaní používá méně často, myslela jsem tím jediné. U povídek, novel, románů je to z mého pohledu především pro autora, ale kdybys někdy zabrousil/a do scenáristiky, tak už je to věc jiná. Bez popisků INT./EXT.  se prostě neobejdeš. Patří to do hlavičky každého obrazu a je jedno, že se ti celý děj odehrává v interiéru, stejně to tam musí být. :) 

Proč je to pro tvůj příběh důležité? Na čtenáře má vliv už jen to, jestli se celý příběh například neodehrává v exteriéru. Bude ho vnímat jinak, než kdyby se celý odehrával v jednom bytě. Zároveň nám jak interiér, tak exteriér prozradí hodně o postavě.

Interiér, především pak ten "vlastní", neboli místo, kde postava žije, nám dokáže prozradit styl, jaký má postava ráda. Ukázat její osobnost. U scenáristiky nám může první záběr na byt úplně v klidu prozradit, kdo je jeho majitelem aniž bysme ho spatřili. Zda v něm žije stará paní nebo mladý pár s dítětem. Zatímco u filmů/seriálů/televize je to obraz, kterým ukazujeme, u literárního zpracování jsou to popisy. S tím souvisí i to, že stará paní na vozíku asi nebude mít v domě/bytě pás na běhání a podobně. Je potřeba se nad tím zamyslet a logicky uvažovat. (Ano, teď zase mluví moje tvůrčí já: Naopak, když té staré paní do domu dáte pás na běhání, čtenář si toho moc dobře všimne a bude čekat vysvětlení. Bude zvědavý. Upoutáte jeho pozornost. I s tím se dá pracovat, ale musíš mít na paměti, že se k tomu bude potřeba vyjádřit. Čtenář bude zklamaný, když to neuděláš. :) )

Exteriér má také velký vliv. Zatímco "vlastní" interiér a jeho podobu ovlivňují tvoje postavy, exteriér ovlivňuje tvé postavy. Ono je totiž rozdíl, jestli tvá postava žije na malé vesničce uprostřed hor nebo ve velkoměstě. Troufám si říct, že tyto rozdíly jsou více než patrné i v běžném, reálném životě. :)

Další věc, na kterou je potřeba myslet, je rozsáhlost popisu lokace. Přeci jen, když čtenář poprvé vstoupí do ložnice/kuchyně,... tvojí postavy, bude očekávat nějaký popis. Jak to tam vypadá, důležité jsou i detaily. Zatímco pokud napíšeš, že si postava došla pro oběd do některého z řetězců rychlého občerstvení, nemusíš tam mít 3ns o tom, jak to probíhalo. (pozn. autorky: ns= normostrana, 1800 znaků včetně mezer) Čtenář spoustu věcí zná a není potřeba mu je znovu popisovat. Spíš ho tím "unudíš". (Ano, znovu: Pokud se tam něco stane/někoho tam potká,... pak už je to zase něco jiného a klidně tam ty 3ns o obědu můžeš mít. Vše záleží jen na zpracování. :) )

Doba. Další neskutečně velký ovlivňovatel lokace. Chceš psát příběh z historie? Třeba 16. století? Pak je naprosto jasné, že tvé lokace budou vypadat jinak, než kdyby to byl příběh z dnešní doby. Změní se interiér i exteriér. A nejen to. Tvá postava bude jiná. Dialogy budou jiné. :)

V neposlední řadě je tu i lokační paradox. Co to znamená? V knihách bývá velmi časté, že čím víc univerzálnější prostředí zvolíš, tím méně čtenářů oslovíš. ("Velkoměsto", "malá vesnice", "samota" - vše bez další specifikace.) Čím lépe je propracované prostředí, ve kterém se děj odehrává, tím více čtenářů si příběh najde. Běžně se stává, že si spisovatel vymyslí své vlastní město, velmi dobře ho propracuje a čtenář má pak pocit, jako kdyby autor mluvil o jejich rodném městě.

^^^^^

Mnoho autorů si tvoří své vlastní světy, především teď mluvím o fantasy knihách. Většina z nás zná Narnii nebo třeba Skleněný trůn, Dvory, Grishaverse, a tak dále. Mohla bych pokračovat hodně dlouho.

Setkala jsem se s již několika svými vrstevníky, kteří se o to také pokoušeli a klobouk dolů. Já se do toho však nikdy nepustila, proto ti v tomto ohledu bohužel nepomohu. :)