Aish kecá o psaní aneb postřehy pro začínající pisálky

Pomocník "do kapsy": Autorský deník

Nuž, tedy začněme. Jako první ti představím autorský deník. Je to věc, pomůcka, kterou ani já sama pořád nemám řádně uchopenou. Nestydím se za to. Autorský deník je totiž něco, co se vyvíjí stejně jako autor sám.

Navíc, řeknu ti tajemství. Pokud už své první dílo píšeš (nebo už máš pár příběhů za sebou), nejspíš jsi s ním podvědomě pracoval. Jenže spíš to budeš mít v počítači nebo mobilu vedené jako název příběhu + poznámky či nějak obdobně. Poznámky, přesně tak. Jenže autorský deník není jen o poznámkách. Neboj, vše se hned dozvíš.

1. Co je to autorský deník?

„Smyslem autorského deníku je zaznamenat si veškeré myšlenky a pocity, které se ke vzniku vašeho díla jakkoliv vážou a vztahují."

Takže, zní to jako poznámky, ale vlastně ani ne, co? Je to matoucí. Jeden by řekl, že to bude zapisování si nápadů a věcí k příběhu. Ano, to také je, ale nejen toto.

Jde totiž o to, že psaní nejde oddělit od naší psychiky. To, jak se cítíš, jakou máš náladu, s kým se pohádáš, kdo ti v ten den ublíží, to má moc ovlivnit co píšeš a jak to píšeš. Emoce dokáží psaní takto ovlivnit hlavně na začátku tvé cesty. U ostřílených autorů je to trochu něco jiného, ti se dokáží od svých emocí úplně odprostit a psát tzv. profesionálně.

Teď si možná říkáš, že to není pravda a že ty s tím rozhodně problém nemáš. No..., je to pravda. A zároveň dodám, že se nemusí jednat jen o to, co se stalo v ten den. Jsou to i starší jizvy, které zanechávají stopu ve tvé tvorbě. Nevěřila jsem tomu, dokud jsem nepřišla na první zkoušku z tvůrčího psaní.

Například právě u mých příběhů jsou velmi znatelné silné mužské postavy. Je to něco, na čem se snažím pracovat. (Už od té první zkoušky.) A proč? Není to tak, že bych měla potřebu je do svých příběhů pořád cpát. Je to jizva, o jejíž zahojení se snažím. Co to mohlo způsobit? Rozvod rodičů. Zní to šíleně, že? Ale je to tak.

Na první zkoušku z psaní jsem přišla s povídkou, ale jedny z prvních vět, které mi byly u hodnocení řečeny, zněly: Vy máte rozvedené rodiče, že? Žijete s otcem?. V ten moment jsem tam jen seděla a nevěděla, co na to mám říct. Ano, je to přesně tak. Moje matka odešla a táta tady vždycky byl pro mě i mou sestru. Přitom rozvod rodičů je v dnešní době poměrně "běžnou" věcí, když to tak vezmu. Projde si tím mnoho dětí, mladistvých a mladých dospělých.

Jizvu to však ve mně zanechalo. Je to něco, s čím se vyrovnávám do dnešní doby, ale neuvědomovala jsem si, že to může mít vliv na mé psaní. Paní Dočekalová, která mě na psaní učila, jen řekla: Je to z toho hodně cítit. Přitom to byla první zkouška po prvním semestru psaní. Věděla toho o mně jen tak málo a toto jsem jí nikdy neřekla. Přesto to poznala a já si to od té doby uvědomuji také.

Takže ano, emoce doopravdy ovlivňují naše psaní. Někdo si to možná uvědomuje, ale rozhodně je dobré na to nezapomínat. Kapitola z tvého příběhu bude vypadat jinak, když se ti celý den bude dařit, ať už ve škole, v práci, v osobním životě nebo naopak, když to půjde od desíti až k nule.

I proto do autorského deníku patří zápisy typu: zaspala jsem, nemám vůbec náladu, pohádala jsem se s rodiči,...

„Autorský deník je vstupenka do autorova podvědomí, je to záznam autorových myšlenkových pochodů, vjemů, dojmů, pocitů a reakcí během procesu tvorby, a proto je pro autora nesmírně cenný."

2. Jak se píše autorský deník?

Další šílená věc hned na začátek: Autorský deník, když je poctivě a řádně vedený, má zhruba pětkrát větší rozsah než dílo samotné.

„Autorský deník není určen očím veřejnosti, ale výhradně jen autorovi samotnému."

Jeho hodnota pro autora se skrývá v co nejpřesnějším záznamu. A co to znamená? Že se vůbec nemusíš bát a lámat si hlavu s formou, stylistikou, jazykem a dalšími věcmi, které normálně v příběhu řešíš. Přistupuj k deníku jako je svému příteli, můžeš mu říct vše a jak jen ty budeš chtít.

Deník může mít pomocí tohoto zápisu i funkci rozepisovací. Napíšeš pár vět o tom, jaký byl tvůj den, a pak se rovnou vrhneš do psaní příběhu, když "chytíš slinu".

A vůbec se neboj přeskakovat! Může se stát, že si budeš psát zápis o tom, co se během dne stalo a najednou tě k příběhu něco napadne. Zapiš si to! V budoucnu se ti to třeba bude hodit. Ať už je to poznámka k nějaké scéně, obava, jestli postava X je dostatečně promyšlená, nápad na konec, cokoliv.

Další věc, kam ho mám psát? To je na tobě! Máš radši propisku a notes? Do toho! A co notebook? Jasně! Je to jen tvůj autorský deník.

Mám si autorský deník začít psát až když začnu s příběhem? Když začnu psát první kapitolu?
Naopak, autorský deník ti hodně pomůže ještě před samotným začátkem a první větou. Především pokud se rozhodneš svůj příběh zasadit do prostředí, které musíš nejprve poznat. Například: chci psát příběh, který se bude odehrávat v knihkupectví.

Teď si můžeš říkat, že to není tak těžké psát příběh z takovéhoto prostředí. No, to tedy může být. Z vlastní zkušenosti ti řeknu, že knihkupectví mají mnoho tajemství.