Aish kecá o psaní aneb postřehy pro začínající pisálky

Chci psát! Ale o čem? Toť otázka.

Tohle bude pravděpodobně jedna z prvních otázek, kterou si položíš. Většina začínajících autorů si tuto otázku pokládá dříve, než začnou psát. Existuje však i druhá část autorů, která se nechává vést intuicí, začnou psát pod vedením jakéhosi vnitřního citu pro příběh. Neboj, není to špatně, ať už jsi jakýkoliv typ.

Psát můžeš o čemkoliv. Je to doopravdy jen na tobě. Dám ti k tomu však mé doporučení. Alespoň na začátku si zvol něco, o čem dost víš, nebo co je ti blízké. Co je pro tebe nosné. Může se totiž stát, že se ti něco bude hůře zpracovávat, přestože jiní s tím nemají nejmenší problém. Není za co se stydět. Je to naprosto normální. Jenže někteří si zvolí něco, co pro ně není tak nosné hned jako svůj první pokus a od psaní je to může postupně odradit. To by byla škoda, ne?  Skončit s psaním dřív, než vlastně stihneš pořádně začít.

Existuje však něco, co by měl každý autor řešit ještě dříve, než začne psát.
I kdyby se nad tím měl jen na chvíli pozastavit, než se do toho pustí. Není to nic jiného, než téma. Bohužel se v tomto wattpad celkem podobá situaci u nakladatelů. Nebo to tak alespoň vnímám já. Téma je dost často vnímáno jako jakási "samolepka", podle které by se snad dalo odhadnout, jak moc "prodejné" dílo bude. Což mne osobně přijde škoda, protože si myslím, že i když autor umí s tématem pracovat a rozumí mu, ale není to to, po čem čtenáři momentálně běsní, nedostává se jeho dílu takové pozornosti, kterou by si zasloužilo.

A co je to vlastně to téma?

„Téma bez bližší specifikace znamená vůdčí myšlenku díla."

Ha... A teď to přijde. Jenže, co motiv? Setkala jsem se s mnoha případy, kdy se tyto pojmy spojovaly. Ale pozor, není to to samé. Téma je obsáhlejší, než motiv.

Téma zahrnuje mnoho faktorů, mezi které lze zařadit například to, jaké zvolíš detaily, zápletky, události, dějové linky, emoce, své autorské cíle a způsob, jak s tím vším v textu jako autor zacházíš. Jinak řečeno tyto faktory dohromady tvoří a ovlivňují téma. 

Jenže tohle platí dost pro první typ, který si pokládá otázku o čem bude psát, ještě než začne. Ti se svým tématem nechávají vést od začátku do konce.

Ale co ten druhý? Ti, co píší s pomocí intuice? No, to je jednoduché. Někteří autoři totiž neznají téma svého příběhu až do dopsání první verze. A až po dokončení nad tím začnou hlouběji přemýšlet. Následnými úpravami, přepisováním a dopisováním se téma zrodí.

Špatně samozřejmě není ani jedna z variant. Je to jen na tobě, která z nich ti bude vyhovovat více.

Motiv je z hlediska stavby příběhu mnohem menší "kostičkou". Například, když vezmeme dětskou verzi Červené karkulky, tam může být motivem například les. Možná to už podvědomě cítíš, že zrovna v tomto případě je téma, "to obsáhlejší", něco jiného. Les je na to velmi málo, aby byl tématem tohoto díla.

Dále existuje něco, co s tématem úzce souvisí a s čím já sama bojuji. Říká se tomu premisa. Je to nástroj, který ti pomůže držet se tématu a nesejít z cesty. Oproti němu je premisa pomyslně "drobná". Shrnuje totiž vše, co jsem vypsala výše o tématu a stručně jej "smrskne" do jedné věty.

Co je důležité pro formulaci premisy? Musí obsahovat postavu, konflikt a rozuzlení. Díky tomu ti právě pomůže nesejít z cesty. Jenže správná formulace premisy je to, s čím do dnešní doby bojuji.

Proto si dovolím znovu se obrátit k paní Dočekalové a zmíním její příklad o "správné a nesprávné formulaci premisy".

Doufám, že znáš film Pretty Woman, protože zrovna na tomto díle bude příklad postaven. Aby premisa fungovala, je potřeba jí vztáhnout vždy na jedno konkrétní dílo. Z tohoto důvodu u Pretty Woman premisou nebude: Láska vždy zvítězí, ačkoliv by se to mohlo na první pohled zdát.

Premisa bude znít spíše takto: Krásná a chytrá prostitutka může během několika dnů změnit svým viděním světa životní hodnoty bohatého obchodníka a obrátit jeho život vzhůru nohama.

No, rozdíl je v nich velký, to musíš uznat. Když se nad tím zamyslíš, tak ta druhá Pretty Woman dobře vystihuje.

Je pravda, že premisa může být velmi nápomocná při psaní. Stačí ji mít jen někde viditelně na očích a člověk se k tomu podvědomě v psaní začne přizpůsobovat a "neutíká neznámo kam". Jenže její formulace je někdy velká fuška.