Osud s draky

BONUS 4: Vůdce vlastní smečky

(Obrázky v úvodu od HanaKov)

***

Poslední takový vedlejší příběh, o který se s vámi podělím před velkým finále mého působení na Blpu, začal u samotné Zefýry, když jsem měla tu čest hrát s ní legendární hru, Palice a pařáty. Naživo to bylo mnohem složitější, než jsem četla. Ne tedy že bych si v té hře někdy nějak extrémně věřila, ale hrát poprvé s úřadující náčelnící bylo na mě asi velké sousto, protože mě pokaždé porazila. Jistě, Zefýra byla známá chytrostí po svém otci, ale to, proč jsem chtěla hrát zrovna s ní, věřte, mělo svůj velký důvod.

"Palice a pařáty testují schopnosti těch nejlepších vůdců," říkala, zatímco táhla, a já si říkala, že už mě možná šetří, i když si to protiřečilo s tím, co povídala. "Jestli se jednou chceš stát sebevědomým a silným vůdcem, pochopení této hry je dobrým začátkem."

"Už teď nechápu, co dělám, takže to asi odpovídá," poznamenala jsem a táhla, načeš jsem pochopitelně odkryla svého vikinského krále a ona mě zase porazila. Už jsem na to ani nějak nereagovala. Jen jsem se narovnala, prolámala si záda a u toho poznamenala: "Možná bych to měla vzdááát. Ach." Až mi trochu ruplo za krkem. "Z někoho jako já vůdce nikdy nebude. Sotva zvládnu školní projekt v týmu, natož, abych ho vedla. A to ani nemluvím o tom, že ze mě nejde žádná autorita. K čemu vůdce, když ho nikdo nerespektuje?"

"Můžu ti zaručit, že se vždycky najdou takoví, co tě respektovat nebudou, ať budeš sebelepší vůdce." Jen to řekla, začala zase rovnat figurky. "Já i můj táta jsme to zažili a pořád zažíváme. Ale to tě nesmí zastavit. Dobrý vůdce je vůdce, protože chce dělat správnou věc, a vést ke správným věcem i ostatní. A to ty, pokud vím, chceš, ne?"

"To ano," uznala jsem. "Ale někdy úmysl nestačí. Člověk by měl mít schopnosti."

"Těch máš dost. Jen si musíš věřit. A proto s tebou hraju." Jakmile byli figurky zase na startovacím místě, pobídla mě rukou, a já se zase sklonila nad hrací desku a přemýšlela.

Vážně jsem to chtěla zkusit ještě dotáhnout aspoň k jednomu vítězství, ale Zefýře chviličku nato, co jsme zase začali hrát, přišel dopis hrůzáckou poštou, a když si ho přečetla, tak nakonec vstala a oznámila, že to musíme ukončit.

"Promiň, ale končíme. Teď mi psali, že dračí hlídka, oddělení průzkumu potřebuje pomoc na Zářícím ostrově."

"Lovci? Pytláci?" ptala jsem se hned, ale ona naštěstí jen: "Ne. Je to dračí věc." Pak napsala něco na druhou stranu papíru, a ten mi podala s prosbou: "Odnesla bys prosím Děsovce tenhle vzkaz, ať ihned letí za Alyss a ostatními? Já tady mám ještě nějakou práci."

"Jasně. Spolehni se."

"A ať neletí sama. Je to sice víceméně bezpečná oblast, ale pro jistotu."

"Jistě." Neváhala jsem a dopis si vzala. Potom jsem odhodlaně vyskočila ze židle a s úsměvem ve tváři uháněla za svým drakem a volala: "Broučku! Vstávat! Máme misi!"

Brouček doteď ležel stranou na zádech a s jazykem v libosti venku klidně nechal všechna okolní blpská dračí i lidská mláďata hopkat a lézt po svém břiše skoro jako Valčin mrazidrak sám. Po mém zavolání však zvedl hlavu, co nejopatrněji mladé ze sebe setřásl, přetočil se, a už mi svými dunivými kroky utíkal naproti, aby mě vyzvedl, a my mohli letět najít Děsovku.