Jak napsat příběh a nezbláznit se z toho

dear writers, be better... please?

What's up, fuckers!

Přijdu si jako by mi znovu bylo nějakých 17/18 a byla jsem ve své nejvíc prime Wattpad éře. Vydávám nový příběh, píšu nové kapitoly do příručky... takže doufám, že to k něčemu bude!

Nechci ale psát přímo rady. Vlastně si myslím, že jsem vypsala všechny, které jsou potřebné a ten zbytek je na vás. Žádné jiné rady asi nemám a kdybych se je pokusila vymyslet, nejspíš bych se beztak nakonec opakovala. Místo toho bych ale chtěla tento prostor využít k otevření konverzace. Prostě, hádám, že pokud jste tady, někdy jste si přečetli předchozí kapitoly téhle příručky a už jste třeba o něco zkušenější spisovatelé. Což znamená, že se z přímých rad a názorů můžeme přesunout k něčemu trochu víc komplikovanějšímu. Trochu víc... kontroverznímu.

A já se budu modlit, aby se to nezvrhlo a já brzy svých rozhodnutí nezačala litovat.

Takže, o čem vlastně chci mluvit? O knižním trhu! O současném stavu spisovatelů, nakladatelství a čtenářů!

Když totiž sleduji současnou situaci na knižním trhu a stejně tak se snažím držet krok se sociálními sítěmi, pokaždé na mě dopadne jakési zoufalství. Protože to, v jakém stavu se populární literatura (a média obecně) momentálně nachází, je šílené. A to nejen pro někoho, kdo rád píše a doufá, že by se mu třeba jednou podařilo vydat knihu, ale také pro někoho, kdo miluje čtení a literatura ho fascinuje.

Nedávno Bloomberg vydal článek (odkaz v komentářích) o tom, jak TikTok pomalu mění knižní svět ve fast fashion. S tím na mě začala vyskakovat nejrůznější videa zabývající se podobným tématem a donutilo mě to hodně přemýšlet. Protože to není nic nového a věděla jsem, že nakladatelství poslední dobou spoléhají spíš na kvantitu než na kvalitu, stejně jako jsem věděla, že TikTok a sociální sítě mají neskutečný vliv na to, jaké knihy vyjdou a co bude úspěšné. A vzhledem k tomu, že se ráda držím v knižní komunitě, jak na Instagramu, tak na TikToku, tím víc na mě tohle zjištění dopadá a začíná mě to trochu znervózňovat.

V tom článku Jessica Karl píše: „We're witnessing in real time how corners of the publishing industry have become akin to fast fashion: pushing out a steady stream of content because they know readers, influenced by social media reviews, will keep buying despite any glaring ethical concern."

Kvantita je důležitá, protože peníze jsou důležité. Pokud potřebujeme vydávat hodně knih, musíme vydat ty, o kterých víme, že budou populární. Pokud je chceme vydávat rychle, potřebujeme něco, co bude pro čtenáře lehce stravitelné. Potřebujeme najít něco, o čem víme, že to čtenáři budou milovat. Takže kam se podíváme? Ano, na ty nejúspěšnější a nejoblíbenější knižní tropes.

Knižní tropy nejsou žádná novinka. V české literární terminologii tropy většinou představují obrazná pojmenování v užším smyslu a podle všeho mají tři kategorie: metaforu, metonymii a symbol. Neptejte se mě, co je co, protože přestože jsem studovala literaturu, skoro nikdy jsem se na ně moc nesoustředila a mám pocit, že stále nechápu rozdíl mezi metaforou a metonymií. V téhle době se ale tropy používají víc v tom anglickém smyslu, tedy k popsání opakovaných „úkazů", které se v knihách objevují. Mezi oblíbené patří například „enemies to lovers", „grumpy x sunshine", „found family" a další.

V komentářích pod videi rozebírající celou problematiku knih a fast fashion, se často objevuje jeden argument. A to, že spisovatelé poslední dobou nepíšou knihy S tropy, ale píšou je KOLEM tropů.

Abych to vysvětlila... za normálních okolností mají knihy nějaký děj, zabývají se nějakým tématem a vztahy mezi postavami. A v tom ději je dost možné, že dojde k nějakému úkazu, například k tomu, že se hlavní hrdinka zamiluje do svého nepřítele, nebo že se cestou sblíží s několika dalšími lidmi, až si spolu vytvoří jakousi rodinu. Super, skvělý, baví nás to. Problém je ale v tom, že poslední dobou je na tyto tropy kladený hrozně velký důraz. Autoři (a hlavně nakladatelé) vědí, že čtenáři milují enemies to lovers, a tak se rozhodnou nás tím zahltit. Děj není tak důležitý, hlavně, aby šlo o enemies to lovers (což je vtipné, protože polovina těch knih ani tuhle definici nezvládá). V rámci marketingu knihy bude potom největší důraz kladený na to, že se jedná o enemies to lovers. O čem kniha je? To je jedno, ale JE TO ENEMIES TO LOVERS!