Jak napsat příběh a nezbláznit se z toho

Vytváření postav a co je vůbec Mary Sue?

Vytváření postav je často jedna z dalších strastí každého spisovatele. Někdy se vám stane, že postavy sice už máte dopodrobna vymyšlené, ale chybí vám zápletka. Jindy máte zápletku, ale pokulháváte s postavami. Rozhodně v tom nejste sami, já si tím prošla tak milionkrát...

Jak tedy takového hlavního hrdinu nebo jen vedlejší postavu vymyslet? Vezmeme to popořadě...

Jméno

Abych pravdu řekla, zbožňuji vymýšlení jmen pro své postavy. Ráda si vybírám hlavně ta, která nejsou tak známá. Zároveň ale do příběhu zasazuji i ta naprosto obyčejná. Pokud vás jméno nenapadne ihned, otevřete si například stránku nameberry.com, tam chodím nejradši a věřím, že tam najdete opravdu všechno.

Držte se ale toho, že jméno by nemělo být až moc neznámé. Ujistěte se, že ho čtenář dokáže přečíst a nevyláme si na něm jazyk. Hlavně ve fantasy knížkách mají autoři pocit, že čím méně má jméno samohlásek, tím lépe (nebo naopak). Někdy to dokonce vypadá, že ho vytvořil tak, že pěstí bouchnul do klávesnice. Na druhou stranu bych se ale vyhýbala i těm až moc používaným. Samozřejmě, že jméno je to nejmenší, čeho bychom si měli u postav všímat, ale občas je otravné, když čtete knihy o samých Elizabeth nebo Jessicách.

A za poslední... dávejte jméno, které se hodí k zemi, ve které se příběh odehrává. Máte svou knihu zasazenou v Americe? Fajn, zkuste nějaká anglická jména. Španělsko? Podívejte se, co je oblíbené tam. Fantasy? Trochu neobvyklá jména se celkem hodí. Česká republika? Well, snad víme, co je tady časté, ne?

Strašně moc mě totiž štve, když se v příběhu, který se jasně odehrává u nás, objeví Jessica, Elizabeth a Chloe dohromady (a očividně nemají žádné předky z jiné země). Ano, poslední dobou se tato jména rozmáhají i u nás, ale ještě pořád to není tak špatné, aby tyto postavy existovaly vedle sebe.

Vzhled

Černé vlasy? Blonďaté? Nebo snad modré? Je to opravdu jen na vás. Pohrajte si s postavou, jak chcete. Najděte si obrázky slavných herců, zpěváků nebo jen nějakých modelů a nechte se inspirovat. Já to dělám neustále a dost to pomáhá, když poté píšete jejich popis... což je jeden z těch větších problémů.

Opravdu nedělejte to, co spousta začínajících autorů:

Ahoj, jmenuji se Jessica a je mi 17 let. Jsem vysoká a hubená blondýnka s modrýma očima. Mám dlouhé řasy a krásné plné rty...

Ne, ne a ještě jednou ne. Okamžitě zapomeňte na jakékoliv ahoj (o tom budu psát ještě několikrát) a stejně tak rychle vymažte ten dlouhý výčet vlastností vaší postavy. Nikdo tohle nechce číst, věřte mi. Místo toho zkuste do příběhu vzhled vašeho hrdiny zakomponovat jinak.

Pokud píšete z prvního pohledu, používejte zrcadla. To dělám strašně ráda. Postava jednoduše projde kolem zrcadla a spěšně si například prohlédne své rozcuchané tmavé vlasy, které je vždy tak moc těžké zkrotit a její hnědé oči spěšně přelétnou pohledem bledou pleť, na které září několik desítek pih.

A pokud popisujete jinou postavu, zkuste tolik nezmiňovat barvu jejich vlasů nebo očí (stačí to zopakovat jen párkrát, on si to čtenář zapamatuje, pokud se do příběhu vžije). Spíš se soustřeďte na jeho charakteristické pohyby, úsměvy, nakrčení nosu nebo svraštění obočí, když přemýšlí. Cokoliv, co ho dělá trochu lidského. Tak si totiž získá sympatie od čtenářů.

Povaha

Řekněme, že někdy můžete mít dopodrobna naplánovanou povahu vašeho hrdiny, ale po první kapitole se jeho chování naprosto změní. Je to hlavně kvůli tomu, že se přizpůsobujete příběhu, který zrovna píšete. A někdy je to dobrá věc. Jindy ne zase tolik.