Plouží se ulicí, prstíkem promrzlým
z rozmaru dveřní zvonky hladí
Nezvoní, na prahu nezanechá stopy
Nikoho nehledá a nikdo nečeká tam na ni
Sedá na tabule jízdních řádů,
nešťastným lidem do duše,
na dětské fotky zemřelých kamarádů
chmurném kreslíři vpíše se do tuše
YOU ARE READING
Črty v písku
Short StoryPíšu do písku s vědomím, že moje slova zmizí s každou další vlnou. A okamžik, jakkoli výjimečný, se vytratí stejně rychle jako ten obyčejný. Mám strach, že všechno spláchne slaná voda.
