18. oh, really? Well, in that case, we'll have to find other entertainment

438 46 17
                                    

Ale, jak je psáno: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do lidského srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Ale, jak je psáno: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do lidského srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují." (1. Korinťanům 2, 9)




Obědvat s mým otcem po tak dlouhé době bylo svým způsobem zvláštní, u stolů panovalo ticho, nepříjemná atmosféra, která mě trýznila, ale i přes to jsem si potichu odkašlal, abych konečně promluvil.

,,Včera jsem se setkal s Neou." vyslovím.

Snažil jsem započít konverzaci, kterou jsme kdysi vedli bez potíží.
Můj hlas zaniknul, chvilku bylo ticho, než se na mě můj otec podíval a zatvářil se překvapeně.

,,Nea? Netušil jsem, že je zpátky v městečku." odpoví.

Překvapivě zněl opravdu zvídavě a zapojil se do konverzace již s větší něhou, než jsem byl za poslední dobou zvyklý.

,,Přijela teprve včera, vystudovala právnickou školu a bude tu delší dobu u rodičů."

Zamyslel jsem se sám nad svým výrokem, kdysi jsem bral příjezd domů něco jako únik z reality, bral jsem to tu jako místo, kde si odpočinu od všech starostí, nyní to bylo ovšem místo, odkud jsem měl nutkání uniknout.

,,Skvělé, jsem rád, že jste zůstali v kontaktu. Pozvi ji k nám na večeři." řekne.


-

Vždy jsem rád vařil, bavilo mě zkoušet nové věci, ale dnes jsem se rozhodl pro klasiku v podobě masa, grilované zeleniny a dvou příloh.
Nebyl jsem si jistý, zda Nea jí maso, když ji bylo patnáct, tak to dlouhodobě nevyhledávala, takže jsem se nakonec rozhodl ještě připravit rybu.

Můj otec byl doma, měl jenom pár schůzek a poté, co vyřídil několik telefonátu, se připojil ke mně a pomohl prostřít stůl.

,,Krásně to tu voní, vidím, že chceš oslnit naše hosty." podotkne.

Pousmál jsem se, po dlouhé době po jeho boku, jelikož sám od sebe mi sdělil pochvalu, kterou jsem ani nevěděl, že tolik potřebuji.
Můj úsměv po chvilce ovšem zaniknul.

,,Hosty?"

Naposledy jsem zamíchal zeleninu a vypnul indukční desku, jelikož jsem měl konečně hotovo.
Natáhl jsem se pro tmavě vínovou utěrku z organické bavlny, abych si mohl utřít ruce, ale poté jsem se otočil přímo čelem k otci.

,,Pan Jeon nemůže chybět u večeře a jistě rád pozná tvoji slečnu." odpoví.

Sevřel se mi žaludek, nechtěl jsem ho vidět, ne potom všem, ale další tíha se dostavila i kvůli mému otci.

,,Není to má slečna, otče." vyslovím.

Nelíbilo se mi, že ji ke mně přiřazoval, připadalo mi to nepatřičné, nejenom vůči ní, ale i mně.
Viděli jsme se po tak dlouhé době, ač ji defacto znám dvacet čtyři let, tak po sedmi letech mi připadalo, že přede mnou seděla zcela jiná osoba.

HOLY SINNER/ taekookWhere stories live. Discover now