Když dítěti zemře jeho mamka, není lehké být vychován otcem. A co teprve, pokud mu najde jeho "novou" maminku? Jak se asi malý Dominik zachová, když se před ním objeví žena a vedle její nohy malý kluk, který je odteď údajně jeho mladší bratr?
„Dovol...
Prvním pár týdnů jsem si připadal prázdný, ale postupem času jsem zapomínal. Nezavolal, jen napsal krátký email, ve kterém stálo. "Nenávidím tě, nikdy jsem tě nechtěl poznat". Nic víc. Bolelo to, ale čas utíkal a rána se postupem času zaplnila nenávistí vůči modrookým lidem.
Moje vztahy s otcem se od té doby, co se zastal mě před svou ženou, trochu zlepšili, zatímco s ní vůbec. Nenávidí mě a víme to všichni. Noční přespávačky s kluky byli na denním pořádku, jak u nás, tak i u nich.
Než jsem si vůbec uvědomil, došel jsem základku a pak i střední. Zdědil jsem po tátovi jednu výjimečnou firmu, se kterou mě učil od doby, co jsme spolu znovu začali vycházet.
***
„Nýgene, prosím, slibuji, že ti ten dluh splatím", vykoktal ze sebe jeden z dlužníků s brekem. Vzal jsem menší notes a podíval se, kdy měl splatit dluh. „Podle toho, co tu mám napsané, si měl splatit dluh už včera, proč si tě museli moji hoši odchytit?" optal jsem se a potáhnul si z cíga. „Já, já, já jsem se snažil sehnat peníze". Pokusil se obhájit, jenže já vím něco, co řekl před pár dny, jenže to on neví. „Opravdu? Proč tě tedy slyšeli říkat někomu, že mi ty peníze nevrátíš", hodil jsem po něm hnusný pohled, odložil cigaretu a pro křupal si klouby. „To bych nikdy neřekl!" vyjel, jako kdyby si snad vymýšleli. „Jak se má žena", zeptal jsem se nepatrně a vstal. „A co děti?" Pomalu jsem k němu přešel a kleknul si k němu. „To ne, prosím". „Řekl si jim, že si se zadlužil? Nebo že jsi závislý na gamblingu?" v jeho očích byl jen čistý strach. Tak se mi to líbí. „Dám ti ještě jeden den, ale hned zítra mi ty peníze přineseš, a to včetně úroku, jinak nechtěj vědět, co se stane". „Ano, ano, zítra to donesu", začal se klanět k zemi a slibovat.
Odvedli dlužníka a já si v klidu dokouřil svoje cígo. „Jak je na tom klub?" poptal jsem se se zájmem v hlase a pozoroval Pušku, nová přezdívka Tomáše. „Daří se mu fakt dobře, stále si drží první místo ve městě". V jeho očích byli jiskry. „Podle tvého výrazu by si tam chtěl, co?" „Už dlouho jsem v klubu nebyl, a to ani Jizva", pohlédl na něj a on jen mlčky přikývl. Jizva je Marek. Vybrali si přezdívky podle toho, co je nejvíce vystihuje, zatímco mě začali z ničeho nic oslovovat Nýgen už od mých čtrnácti, ale jen v tátově gangu, tedy teď už v mém. Když mi padlo sedmnáct, předal mi ho se slovy "jestliže dokážeš vést gang a chodit do školy, donutí zocelí tě to", ano, ještě stále jsem chodil do školy. „No tak dobře, dnes mám dobrou náladu, nevidím důvod, proč si nedat pár drinků", s úsměvem jsem zvolal a sledoval, jak ti dva zmizeli ze dveří. Div se neprali o to, kdo tam bude první. „Nýgene, ohledně toho muže, získal jsem nějaké informace". Neudělal jsem ani krok a už se u mě objevil Coon. Každý z gangu má přezdívku, musím si pamatovat všechny své podřízené, a to dokonce i ty kteří odešli. „Mluv". „Vrátil se do země dnes ráno". „Dnes ráno?" mírně vztekle jsem zvolal, ale hned se uklidnil. Koneckonců, požádal jsem ho, aby mi to zjistil. „Ano Pane", sklopil pohled se zamračenou tváří. Není naštvaný, většina lidí se tak tváří. „Dobře. Jestli chcete, můžete jít taky".
Sedím v klubu se svými nejlepšími přáteli, v okolí ochranka a užíváme si.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ano, vidíte správně. Nechal jsem se potetovat, udělat piercingy a obarvil vlasy. Jako jediný v klubu můžu kouřit, ale často to nedělám, jenže teď jsem ve stresu.
