Báásničkyy, aneb Poezie Amatéra

3.

Nech mě dýchat, nech mě žít,
Já od tebe nechci víc!

Copak je tak těžké splnit, oč tě žádám?
Copak je tak těžké pochopit, že padám?

Je pravda, že často nepoužívám slova.
Je pravda, že musím se opakovat zas a znova.
Jen pohledem značím ti, co chci říct,
Silou vůle držím svůj křik frustrace,
Jen pohledem dokážu vše ti sdělit,
Věř, že pod kontrolou mám své emoce.

Tak proč tu pořád jsi?
Proč tu jsem já?
Dávno jsem tohle ukončit měla,
Vždyť vůle zůstat není žádná!

Takhle to nechci a ty to nevidíš,
Proč jsi tak slepý? Proč to nevíš?
Vidím, jak se chováš,
Jako malé dítě, uražené,
Každým ukřivděné.

Nechceš mi věřit,
Však jednou to pochopíš.
Jak ty mi pořád říkáš,
Časem jistě pochopíš,
Co snažím se ti teď sdělit.

Nechceš přestat, žiješ ve lži.
Musíš zastavit a rozhlédnout se!
Poslouchej, co říkám ti.
Musíš přestat vinit lidi kolem sebe,
Jednou totiž obviní zas tebe!

Já vím, že na samotu jsem tvůj jediný lék,
Přesto začínám mít už trochu vztek.
Já vím, že jsem tvá jediná společnost,
Ale věř mi, mám už toho dost!

Nedávno říkal jsi mi, ať do tvé situace se vcítím,
Tak na oplátku říkám ti já, vciť se ty do té mojí teď!
Své pocity mám problém vyjádřit, musíš pochopit.
Neustále mé vysvětlení chceš slyšet,
Můj boj o slova však nelze vidět.

Jdi pryč, z očí mi zmiz,
Já chci chvíli mít svůj klid!
Na rozdíl od tebe v samotě si libuji,
Pak omluvím se, to ti slibuji.

Nechci dál poslouchat tvé stížnosti,
Pochop, jsou tu věci, jímž já říkám přednosti.
Každý má své vlastní problémy,
Mám je já a máš je ty.
Přiznat si to nechci,
Ale má je každý přeci.

Nechci poranit tvé city,
Vyvolalo by to příliš viny.
Věř mi, mám tě ráda,
Ale chci být chvíli taky sama.

Tak snažím se ti napsat báseň,
Jelikož v ní jsem našla novou vášeň.
Snad se ti tato zpráva nedostane do rukou,
Neb ve tvém srdci mohla by zanechat díru velikou.

Dej mi pokoj,
Já nechci s tebou nic už mít!
Vím, že jsme rodina,
Vím, že se to nedělá!

Smiř se s tím, že nadejde den,
Kdy dojde ti, že život prostě není fér!

★

✯

☆

.

Mám k tomu něco vůbec dodávat? Pokud to čte někdo, kdo ví, ať si ví. Určitě ví z nějakého důvodu.

(Stejně doufám, že se to k adresátovi nikdy nedostane.)

Heh, polovinu toho jsem napsala uprostřed lesa na dvouhodinové vycházce. I'm so proud of myself! Dvě básničky za den, a to jsem se o ně ani (v podstatě) nesnažila!

Když si to teď čtu zpětně, je to trošku. . . ani nevím, proč to chci zveřejnit.

~ 9. 3. 2024