Báásničkyy, aneb Poezie Amatéra

4.

Ach, jak chybí mi to,
Jak dlouho jsme se neviděly!
Tak dávno bylo to,
Co do očí jsme si hleděly.

Bojím se, že tvář tvoje zmizí mi z paměti,
Ach, jak příšerné to trápení!
Jak moc chci cítit tvé objetí,
Chci být víc než pouhými přáteli.

Tvá přítomnost vážně mi chybí
A chybí mi tvůj úsměv, tak živý!
Svět je tak mdlý bez tebe tady,
Jen prázdnotu mi dny samoty daly.

Mé nohy jen k tobě mě vedou,
Mé city k tobě nevyblednou.

Vidím, jak tam stojíš,
Jak přese mě hledíš.
Ach, jak bolí to!
Příšerně pálí to!

Copak mě nevidíš?
Copak mě neslyšíš?

Když na tě myslím,
Jen prázdnotu cítím.
Kde jsi?
Já zde tě chci!

Možná jak sobec zním,
Však nemohu si pomoci!
Já absenci tvou trpím,
Jak ve spárech jsem nemoci.

Já platím za samotu cenu velkou,
Bojím se, že povolím jednou.
Mám strach, že slzy mé brzy se zjeví,
Pak duši mé snad kapku se zleví.

Prázdno je tu bez tebe,
Roním další slzy.
Jsou jen pro tebe,
Nepřestanu nikdy.

Padlo jich mnoho,
Však nelituji toho.

Vím, kde jsi už,
Však z dosahu jsi stále.
Ze tmy sápu se neustále,
Však silnější než-li já je.

Možná chyba tvá to je,
Však v očích mých nikdy ne.
Ty nemůžeš za nic,
To jen já miluji pro nic.

Zda láska je to pravdivá,
Řeknou jen ústa poctivá.
Ráda hledím na tento sen,
Vždy zlepší můj mizerný den.

Vím, že lepší přátele máš než mě,
Přesto mi to není příjemné,
Když máš je raději než mě.

Ty jsi totiž má vyvolená,
Co radostný můj úsměv přivolá,
Co proti mé prázdnotě dokáže bojovat,
Ty jsi ta, již chci navždy milovat.

Ty jsi ta, k níž bude se srdce mé obracet,
Ty jsi ta, pro niž bude srdce mé krvácet.

Ty jsi má bohyně, jíž k nohám chci se klanět,
Ty jsi má bohyně, pro niž i mrtvé přivedu nazpět.

Jsi můj svět a jsi mé světlo,
K nohám dám ti zlato všechno,
Snad už jsou ti city mé trochu jasné,
Snad opětuješ zlomek mé lásky marné.

Jsem matoucí, já vím,
Ráda vše ti vysvětlím.
Prosím, naslouchej chvíli,
Povím ti to nyní.

★

✯

☆

.

Myslím, že porušuji snad úplně všechna pravidla, podle kterých by se básničky měly skládat. Jsem amatér! Není moje chyba! Baví mě to a nemám zájem tady studovat nějaké básnické zásady! Stačí, když se to rýmuje! 😅Jinak bych, pokud jste se dočetli až sem, ráda slyšela nějakou výčitku, radu, nebo cokoli jiného, co by mi mohlo pomoci se vylepšit!

A myslím, že radši nebudu dál komentovat, jak a proč ty věci, co tady píšu, vznikají.

A musím ještě říct, teď když jsem pryč ze stavu, kdy jsem do té básničky byla naprosto vžitá, že jsem trochu přeháněla. Ne moc, ale trochu ano.

~12. 3. - 12. 4. 2024

Přídavek (28. 3. - 12. 4. 2024):

Nedávno tebe viděla jsem,
Strach můj stal se realitou,
Málem tebe nepoznala jsem,
Nic nevyléčí teď nemoc mou.

Čas od času hlas tvůj slyším,
Metaforu tu teď nevymýšlím.

Hltám tvá slova.
Zas a znova.
Víc jich chci slyšet, není jich dost,
Ze samoty pryč stavím z nich most.

Co s tebou stalo se, ptám se,
Vždyť naše odloučeni trvalo krátce!
Nebo snad delší bylo?
Copak tolik toho mi uteklo?

Copak zaslepená jsem byla?
To pravdu jsem neviděla?
I přes to, jak je zářivá?
Přes to, jak všudy prosvítá?

Skoro nepoznávám tě,
Nevím, kdo tvé nové já je.
Možná jen čas to způsobil,
Tvé lepší já zneškodnil.

Musím napravit teď to nedorozumění,
Musím znovu si vylít srdce, cesta jiná není.

Chybí mi tvé staré já,
Jež na mne si čas udělá,
Chybí mi tvá stará tvář,
Jež měla tvůj krásný hlas.

Přes všechny ty těžkosti,
Má láska k tobě,
Přes propasti úzkosti,
Možná nevhodně,
Cestu vždy najde si.

Protože ty mou bohyní jsi nadále,
Proměna tvé osoby roli nehraje.
Stačí mi, když jsi na tomto světě,
Když mohu říct ti naprosto přesně,
Jak chtěla bych já ti hledět do očí,
Do těch, co bolest mou vyléčí.

Tvůj odstup je jak trn ostrý,
Až příliš uvěřitelně hmotný.
Toho já chci se zbavit,
Tvé staré já opět najít.

Zní to majetnicky, hnusně,
Avšak trápí mě to krutě.
Chci tvůj život co nejlepší,
Pro tebe jen to nejhezčí.

Tak doufám, že si uvědomíš,
Že přes clonu ignorace uvidíš,
Jak trháš mě na části,
K ničemu jsou náplasti.

★

✯

☆

.

Upřímně jsem chvíli i přemýšlela, že tady označím osobu, pro kterou je toto určeno, protože Wattpad má - i když se nedá označit za někoho, kdo tady bývá zas tolik často. Ale po třech minutách jsem se pochopitelně rozhodla, že by to nebyl úplně nejlepší nápad. 🥲

Asi jsem trochu přehnala... všechno. Ale občas je ten pocit tak intenzivní, že to není přehnané vůbec. (Opět, dodatečně, tato věta nemluví pravdu.)

Nemohla jsem si pomoci a přidat ještě tento kratší, přestože pořád docela dlouhý, přídavek k původní básničce.

Vymazala jsem z toho tolik částí, až to není možný. Po pravdě jsem pár dní i přemýšlela o tom, že si tento masterpiece nechám pro sebe, jelikož se za to trošičku... Nevermind. 😶