Siesta, to můj je oblíbený čas dne,
Kdy slunce zpod mraků vysvitne.
Nuda donutila mne vytvořit tuto lodičku,
Ráda pověsím ji na svou stěnu,
Najednou celá blednu,
Kde jsi, můj milovaný kolíčku?
Jakpak mám si pověsit svou lodičku,
Když ani stopy po kolíčku?
Nepověsím, nepověsím,
V řece ji utopím!
Pošlu ji po proudu,
Na cestě možná potká nějakou houbu.
Pak někde pod kořenem zasekne se,
Chudák lodička utopí se.
.
.
.
Trhlinu jsem na lodičce udělala,
Tolik jsem se pro ni naplakala!
.
.
.
Moc klidná, příliš nudná!
Siesta polední tu je,
Nic se neděje!
.
.
.
Proč trávím siestu tady?
Proč i po obědě umírám hlady?
.
.
.
Zachraňte mě někdo,
Nebo ne, je to vlastně jedno.
Únavě po poledním jídle není úniku,
Stejně mě dožene i po zběsilém úprku.
★
✯
☆
.
Vytvořeno jako úkol do češtiny (jak jinak) a napsáno na papírovou lodičku. Xd. Proč to tady sdílím je mi samotné neznámo. (Přiložila jsem i fotku lodičky 🥲.)
Účelem celé této věci bylo samozřejmě pobavit.
~ 20. 3. 2024
YOU ARE READING
Báásničkyy, aneb Poezie Amatéra
PoetryJak název tak úžasně prozrazuje, nic jiného než básničky a jim podobné zvláštnosti zde nenajdete. Budou se týkat všemožných témat a nápadů až po spoustu mým pocitů a problémů. Jak jinak se lépe vyjádřit, než přes smysl nedávající básničku? . . .Nemá...
