Proč říkám, dělám věci, co nechci?
Mám být to já, kdo ovládá věci, přeci.
Nepoznám, zda děje se to mě,
Vše zdá se tak vzdálené.
Proč nerozhoduji o ničem?
Stále jen bloudím životem.
Neměl by život být ten zázračný zážitek,
Kdy z každé chvíle má člověk požitek?
Neměl by být pro mě krásný a dokonalý?
Proč za mlhou je přede mnou schovaný?
Před osudem není úniku, zdá se,
Podřídit jemu, bez debat, má se,
Prý není mu úniku, říká se,
Podvést jej také, nedá se.
Proč mám se s tím smířit,
Tento lidský nesmysl šířit?
Proč bych v mlze měla být?
Já nechci už dál takhle žít!
Měla já bych osudu nařídit,
Kontrolu do rukou vlastních vzít,
Přeci on měl by se podřídit,
V patách mých přání měl by jít.
Odmítám čekat, život v rukou osudu jen tak nechat.
Odmítám jeho vládu, jako dlouho přehlíženou vadu.
To přec já jsem svá vlastní paní,
Udělám věci, jen se dívej, osude,
Budou velké, nemáš ani zdání,
Panovat mi tvá ruka dál nebude.
Zdolám řeky, projdu hory,
Nepropadnu do tvé nory.
V ní skrývá se totiž ta mlha,
Co hraje si na mého druha.
★
✯
☆
.
Proč mám takovou chuť ještě pokračovat, něco přidat? Připadá mi to jako perfektní konec, ale přesto tomu ještě něco chybí... něco jsem chtěla říct, a tahle básnička to nezvládá vyjádřit... ale co?
~ 2. 5. - 18. 5. 2024
ČTEŠ
Báásničkyy, aneb Poezie Amatéra
PoetryJak název tak úžasně prozrazuje, nic jiného než básničky a jim podobné zvláštnosti zde nenajdete. Budou se týkat všemožných témat a nápadů až po spoustu mým pocitů a problémů. Jak jinak se lépe vyjádřit, než přes smysl nedávající básničku? . . .Nemá...
