Hold Jsi Romeo A Já Julie (RusAme)

1. Nostalgie

Ráno jsem opět vstal... Ale já už ani chuť vstát na vlastní nohy nemám.. Každým dnem se propadám hlouběji do vlastního zoufalství a povolují se lítosti sebe sama. Pamatuji si na ta léta, na ty roky že kterých bych nejraději nikdy neodešel a žil navěky.
V té době jsi mne měl rád. V té době jsme si byli blízcí. Miloval jsem tě. Tobě bylo 14 a mě rovných 20. Vím že se to zdá hrozné ale mé srdce mluvilo, mluví i bude mluvit jinak...

Rok 1940
vzpomínka

Jako každé jiné ráno jsem dorazil na schůzi. Probíhá druhá světová válka a každý stát se snaží přežít a vyhrát, vyjma Švýcarska... *Ten se ani neobtěžuje hnout prstem*

Šel jsem směr zasedací místnost a hlavu měl ponořenou v papírech. Jsem celkem mladý stát a to je v tomhle světě problém, v téhle době. Zrovna jsem byl v obří místnosti kde byl jeden velký stůl.

V tu chvíli, v tu malou chvíli jsem tě spatřil... Mladého kloučka který mi připomíná mě když jsem byl malý. Stál si se zakříženými pažemi na hrudi a pohled ti spadal na podlahu. Oproti tobě stál tvůj no nejspíše otec. Křičel na tebe....... hodně křičel...... Viděl jsem se v tobě, viděl jsem namísto něho stát Anglii a na tom tvém místě mě....

Když jsem se vrátil do reality tak mezitím on odešel. Pomalu jsem šel k tobě a lehce tě pohladil po rameni.
"To je v pořádku....jsem tu.." Ty jsi na nic nečekal a objal mně, ještě teď si pamatuji jak jsme byli v jednom objetí, jak jsem ti utíral tvé slzy a ty mi děkoval. *Nemohlo to tak zůstat na pořád?*

"Děkuji.." Řekl si zlomeným hlasem skoro až šeptem, a podíval ses na mne. "Neděkuj, nemáš zač...kdyby cokoliv jsem tu pro tebe.." Pohlédl sem na tvou krásnou tvář a usmíval se... "Jsem Rusko....a ty jsi?"  Podal jsi mi jednoznačně jednoduchou otázku.
"Amerika ale říkej mi Ame."

Hudba ke kapitole: