Druhá šance na lásku [ NejiLee, GaaraLee, SasuNaru] × Na přání

Pět

Pouť se hemžila lidmi různého věku. Od malých dětí, kterým zářila očka nadšením ze všech zářících světýlek a touhou vyzkoušet všechny pro ně dostupné kolotoče, přes mladé a zamilované páry či party pubertálních výrostků, pro něž byla zábava ve formě adrenalinových atrakcí nebo vystřelování dárků, až po několik párů důchodců, kteří se přišli podívat na to, co za rambajs tu zase přes víkend bude. A když už se sem dokobrcali, nakonec se posadili u mnoha stánků s občerstvením, aby si dali něco na posilněnou.

Naše čtveřice pomalým klidným krokem postupovala kupředu a rozhlížela se na všechny strany. Narutovy a Leemu zářily oči nadšením, stejně jako těm malým dětem, co si vydupaly, aby jim tatínek vystřelil obrovského plyšového medvídka, nebo koupil duhovou vatu či velký pytlík sladkého popcornu. I když byli oba už několik let dávno dospělí, tohle bylo něco, u čeho se chovali jako přerostlé děti. Naopak Sasuke a Gaara se tvářili tak, jako vždycky. Vcelku neutrálně. Ani jeden z těch dvou neměli moc rádi hlasitou hudbu, přílišný řev a ani oslepující záři všemožných blikajících světel. Jednou za čas to ale přetrpěli.

,,Páni! Nevím, kam bych chtěl dřív!" zajásal nadšeně Lee a natáhnul před sebe namířený prst , ,,Támhle jsem strašně rád chodil jako malej!... A-a támhle! Vidíš to, Naruto? Pamatuješ, jak jsme tam byli ještě na škole?"

Blondýnek se podíval směrem, kterým jeho kolega a kamarád v jednom, ukazoval.

,,Pamatuju si, jak ses pěkně pozvracel, když jsme odtamtud slezli," rozesmál se mladík vepředu, když spatřil obrovský kolotoč.

,,Neměl jsem se předtím snažit tě přejíst v ramenu," smál se Lee.

Bylo na něm vidět, jak moc si to užívá a to ještě ani pořádně nezačali. Teprve přišli do centra dění.

,,Jo, to se nevyplácí, ttebayo!" přikyvoval spokojeně Naruto a volnou rukou, kterou nedržel zrovna Sasukeho se pohladil po břiše, ,,To mi připomíná, že bych si jeden na posilněnou klidně dal."

,,Ani omylem!" zavrhnul ihned tmavovlásek vedle něj s uchechtnutím, ,,Nebudeme na tebe hodinu čekat, než se nacpeš. Sám moc dobře víš, že to u jednoho neskončí."

,,Jo! Nejdřív atrakce a potom jídlo!" přizvukoval pobaveně Lee.

,,Hm, tak kam nejdřív?" otočil se na něj přes rameno blondýnek.

,,Horská dráha!"

***

Samozřejmě to u horské dráhy neskončilo, hned po ní se vydali na autodrom, obrovský kolotoč a mixér. Pak se usadili u jednoho na stánku na občerstvení, aby si trochu odpočinuli a rozhodli, co navštíví dál.

,,Ty fronty jsou příšerný," zamručel Sasuke, ,,Strávíme dvacet minut ve frontě jenom proto, abysme se na tři minuty někde svezli."

,,To k tomu prostě patří," odvětil s úsměvem blondýnek a spokojeně si nabíral na hůlky nudle ramenu.

,,Mohli bysme zkusit nějakou střelnici, je jich tu spousty. Určitě najdeme nějakou, kde není extra dlouhá čekačka," nadhodil zamyšleně Lee.

,,A nebo Dům hrůzy," blesklo se Gaarovi v očích a zadíval se přímo na Sasukeho, jemuž se na tváři objevil škodolibý úsměv.

,,Tam nejdu," zamítnul ihned Naruto.

,,Proč ne?" drknul do něj Sasuke pobaveně ramenem, ,,Snad se nebojíš."

,,Moc dobře víš, že nesnáším lekačky," zabručel a nabral si na hůlky další sousto.

Ne, že by byl snad nějaký strašpytel nebo tak, jen se nerad... bál. Nikdy mu nevadilo koukat na horory, kde tekly hektolitry krve, uřezávaly se končetiny, bandu lidí honil masovej vrah nebo zombie či si snad musely postavy něco udělat, aby se dostaly ze zamknuté místnosti. To mu prostě nevadilo a vlastně se na to i rád koukal. Občas si přišel trochu ujetě, ale uklidňoval se tím, že není první ani poslední, komu se to líbí. Ale jakmile se to týkalo vymítání ďábla nebo jakéhokoliv jiného démona z těla, případně ducha ve smyslu Paranormal Activity či postav ze záhrobí, které se promítaly ve stínech, čekaly někde v koutě, tmavé místnosti, nebo pod postelí, to nebylo nic pro něj. A přesně v tomhle byli se Sasukem odlišní, protože on byl naprostý opak. Vždycky neustále dokolečka opakoval, že je to nuda a je to pro něj spíš oddechovka, oproti tomu, když musel sedět napjatý a očekávat ten moment, kdy sebou aspoň poplašeně trhne.