Druhá šance na lásku [ NejiLee, GaaraLee, SasuNaru] × Na přání

Jedenáct

Následujícího rána se mladý tmavovlasý realitní makléř jako každý všední den vydal do kanceláře, kde obvykle začínal jeho ranní program. Za ty roky měl už naučenou a vyhovující rutinu a té se snažil držet zuby nehty, pokud mu do toho zrovna něco nepřišlo, jako třeba zrovna včera.

Nejprve si uvařil ranní kafe a prohodil pár slov se svým nejlepším kamarádem, který sídlil jenom o stůl vedle a pak prohlédnul e-mailovou schránku, zda-li se mu neozval nějaký možný zájemce o koupi nebo pronájem. Po případném odepsání všem potenciálním klientům projel všechny svoje zakázky vyvěšené na internetových stránkách firmy, kontroluje u toho dobu, kdy byla nabídka přidána. Pokud tam nějaká nabídka visela nějakou delší dobu a nebyl o ní nějak velký zájem, snažil se dovolat majitelům a promluvit si s nimi o návrhu nějaké menší slevy. Takhle se to snažil dělat pokaždé, pokud neměl zrovna nějakou prohlídku nemovitosti v dopoledních hodinách, nebo pokud mu zrovna nevolal nový klienty, který by měl o jeho služby zájem.

Stejně tak to měl v plánu i dneska. Přijet do práce, udělat si kafe a prohodit několik slov s Narutem, respektive se mu svěřit s tím, co se stalo včera s Gaarou. Dneska už se na nějaký rozhovor s ním cítil mnohem líp a počítal s tím, že si holt bude muset sypat popel na hlavu. Zachoval se jako totální srab a korunovanej naivka, protože až po stráveném dopoledni a odpoledni se Sabakem a tím, jak jejich schůzka skončila, si začínal uvědomovat, že to měl prostě udělat jinak. Nehledě na to, že pak průběh zbytku dne prožil téměř jako v mrákotách a na Nejiho se vůbec nesoustředil, i když se mu hnědovlásek tak nějak snažil neustále podlejzat a ukazovat mu jak moc se změnil.

Otevřel vstupní dveře, vlezl dovnitř a tmavýma očima vyhledal svého kolegu, který už dávno seděl za svým stolem a zíral do zapnuté obrazovky monitoru. Trochu ho překvapilo to, že po něm šlehnul jenom rychlým pohledem a opět se zanořil do své momentální práce. Obvykle se na něj vždycky zářivě usmál, zamával mu na pozdrav a rovnou šel vařit dvě kávy. Nicméně Lee nad tím v duchu pokrčil rameny a zavítal do malé kuchyňky, kde zapnul rychlovarnou konvici.

,,A-ahoj," zadrhnul se tmavovlásek hned při pozdravu, jen co se posadil do svého křesla na kolečkách i s bílým hrnkem, ze kterého se stále kouřilo, v ruce.

Plavovlásek, který něco spěšně datloval na klávesnici pracovního počítače k němu zvednul rychlý pohled.

,,Čau," zamručel a modré oči hned upnul zpátky k obrazovce.

Lee nakrčil překvapeně obočí, usrknul kávy a odložil hrnek na podtácek na stole. Tak tohle už bylo vážně divné.

,,S-stalo se něco, kámo?" zeptal se ho proto s rozpínajícím se nepříjemným pocitem v hrudníku.

,,Ne," téměř mu odseknul.

,,Uhm, u-udělal jsem něco... blbě?" zkusil druhý.

Nenapadlo ho totiž nic jiného, než že by za Narutovu špatnou a odtažitou náladu mohl právě on. Pokud by ho totiž naštvala práce, nebo dokonce Sasuke, hulákal by to na něj už od dveří.

Mladík se u stolu sám pro sebe ušklíbnul a úkosem se na něj podíval.

,,Myslíš si snad, že si udělal něco špatně?" povytáhnul obočí.

A Leemu to ve vteřině došlo. Jasně, že se mu musel Gaara svěřit! Nebo minimálně Sasukemu a ten samozřejmě před svým partnerem nic neutajil. S povzdechem poníženě sklopil pohled ke svým rukám, které si mezitím spojil v klíně.

,,Ty to víš... viď?"

Naruto se k němu tentokrát na kolečkové židli natočil tak, aby na něj viděl. Pravou rukou poté líně několikrát přejel po vyleštěném pracovním stole, než do něj začal bříšky prstů zlehka bubnovat.