Druhá šance na lásku [ NejiLee, GaaraLee, SasuNaru] × Na přání

Devět

- FLASHBACK -

,,Na nákup si můžeš dojít sám a klíče od kolárny jsou ti k ničemu, protože se teď hned sbalíš a vypadneš si někam na motel. Já se s tebou totiž rozcházím!"

Po těch slovech Neji nehnul ani brvou, avšak jeho bělostné hloubky, do kterých se Lee kdysi tak moc zakoukal, ztvrdly tak moc jako ještě nikdy v životě.

,,Cože se se mnou?" zavrčel nepříjemně chladným hlasem, který na tmavovláska útočil jako ostří meče.

Na kratičký moment Lee znejistil a přešlápnul na místě, přemýšleje, jestli má vážně dostatek odvahy na to, aby v tomhle pokračoval dál. Bohužel už nahodil udičku a teď by bylo sakra zvláštní, kdyby se to snažil hodit do outu tím, že si vlastně dělal legraci a chtěl ho jenom poškádlit. V mysli mu během té krátké chvíle projely všechny vzpomínky na strávený víkend se svými přáteli a to mu nejspíš vlilo do žil novou dávku odhodlání to dotáhnout skutečně až do konce. Sevřel pevně ruce v pěst a odvážně se na Hyuugu podíval.

,,Rozcházím se s tebou," řekl znovu a o něco hlasitěji, aby dodal svým slovům určitý důraz, ,,Je mezi náma konec, Neji, už to prostě nedávám a nechci s tebou už bejt. Z-zjistil jsem, že si takovýhle chování a zacházení nezasloužím. M-mám na něco... někoho... lepšího."

Rozhostilo se mezi dusivé ticho, při kterém by bylo slyšet spadnout i špendlík na zem, načež ho o několik sekund později proťal hnědovláskův pošklebovačný smích.

,,Tak ty," chechtal se, ,,se se mnou rozcházíš? To jako vážně?"

S každým slovem se k němu přibližoval o něco blíž a vypadal čím dál víc hrozivě. Až když byl od něj jenom na dosah ruky, napřáhnul se a rázně do něj strčil, až mladík popošel několik kroků překvapeně dozadu.

,,A s tím si najednou přišel až teď?!" rozkřičel se v tom momentě na něj.

Udělal další dva kroky a znovu do něj strčil, až Lee narazil do dveří za sebou a polekaně sebou trhnul, když vedle jeho hlavy přistála s bouchnutím dlaň.

,,Tak s kým si na tom školení píchal, hm?!" vyštěknul mu rozezleně do obličeje mladý Hyuuga.

,,S-s-s ni-kým!"

Neji jej silně chytnul za paži, začal ho vztekle táhnout hlouběji do bytu a Když se ocitli v kuchyni švihnul s ním tak, že se Lee ztěžka zarazil o barový pult.

,,Myslíš si, že jsem úplně dementní nebo co?!" štěkal po něm dál.

Tmavovlásek věděl, že to nejspíš nepůjde jako po másle.

,,Copak ti nedochází, že se ke mně chováš hnusně?!" podíval se na něj vztekle, ,,Neuvědomuješ si, že se ke mně chováš jak ke kusu hadru?! Přijde ti fér, že já tu musím dělat úplně všechno a ty přitom nehneš ani prstem?! S ničím mi nepomůžeš! Jenom mě dokolečka pořád shazuješ! Všechno tady platím já a ty nemáš ani kouska slušnosti na to, abys na něco přispěl! Přijdeš dřív z práce, ale nejseš schopnej dojít ani na podělanej nákup a jenom nasraně čekáš na mě, abys mě pak poslal do krámu a omlátil mi to o hlavu!"

Lee se vůbec nepoznával. Přišel si jako utržený ze řetězu. Konečně našel to odhodlání k tomu mu po tak dlouhé době říct, co ho celou dobu tíží.

,,Nějaký něžnosti snad už ani neznáš! Téměř spolu nespíme a když už jo, vůbec tě nezajímá, že mě to třeba bolí a není mi to příjemný! Jsem ti úplně u prdele! Žiješ tu se mnou jenom proto, že seš neskutečně pohodlnej! Seš líný prase a totální budižkničemu! Tak moc ses za tu dobu změnil, že už tě ani nepoznávám! Už ani nevím kdo seš! Jediný... jediný, co vlastně vím, že už dávno nejseš ten, do kterýho jsem se tenkrát tak moc zamiloval!"