Osud s draky

BONUS 3: Omluva pro Broučka

(Obrázky v úvodu od MonstrousNightmare, wolfdianadragon a kresba od její sestry ❤️)

***

Třetí bonus nečekaně není takový, jaký jsem původně plánovala. Není totiž jen tak o někom. Je o někoho, kdo byl se mnou už od začátku, a nezasloužil si, jak jsem se k němu zachovala.

Tento příběh je přímo o Broučkovi...

Vlastně to ani není přímo příběh. Je to spíš omluva. Víte, v životě jsem vždycky dělala chyby. Malé, i velké. I za toto dobrodružství jsem pár malých i velkých chyb udělala. To není tajemství. Co už ale svým způsobem tajemstvím je, tak to, že jsem nedávno udělala jednu VÁŽNĚ velkou chybu. A sice, že jsem zpochybila, a je mi hanbou to přiznat, zda se já a Brouček k sobě hodíme... A já jsem mu to řekla....

Byla to blbost. Jen jsem nahlas přemýšlela a... Teď už vím, že jsem se mýlila! Koneckonců už díky hlavnímu příběhu víte, že jsem se s ním rozhodla zůstat na Blpu.... Ale velká rozhodnutí nikdy nebyla mou doménou. Jako by žádná má volba nikdy nebyla správná, po čase vždycky i nad slunce jasnými věcmi začnu váhat, a tolik stresu způsobené všemi okolnostmi kolem mě a samotného Blpu holt zapříčinilo, že jsem zaváhala nad tím NEJLEPŠÍM, co mě kdy v životě potkalo, a to právě Broučkem... Ještě jsem já hloupá tu myšlenku řekla nahlas, a přímo před ním. Já vím, že to vypadá hloupě a sobecky, a taky je. Prostě jsem začala jsem přímo před ním uvažovat o možném rozloučení a 'ideálním"' drakovi na míru a.... Byla to věc mé TYPICKÉ chvilkové kreativity, ŽÁDNÉ záklopky, pokud jde o mé svěřování se jemu, a hlavně o mém ŠÍLENÉM proudu DEPRESIVNÍCH myšlenek v rámci sebereflexe... Byla chyba na to myslet, natož to říkat, a jen ta pouhá myšlenka stačila, aby škoda byla napáchána. Brouček, ten vždy veselý Brouček se ihned zamkl do sebe, a i když mi v tu chvíli byl oporou jako vždy, protože by na naše pouto nikdy nezanevřel, zaselo to do našeho přátelství a poutu trn, o kterém ještě teď věřím, že nikdy nezmizí....

Bylo smutné, že se to stalo tu noc po tom, co jsme se rozhodli zůstat spolu na Blpu. Nebylo pro mě tak netypické, že jsem svými myšlenkami zkazila dokonalou chvíli, I jsem to Broučkovi vysvětlila, a i když se vlastně de facto nezlobil, protože on by se na mě NIKDY opravdu nezlobil, já se se stále cítila provinile, protože je tak ÚŽASNÝ!

Vážně... Byl úžasný. Byl laskavý, empatický, statečný, OBĚTAVÝ! Byl TAK úžasný, že byl ochotný TRPĚT ode mě VŠECHNO, jen aby se mnou zůstal! NAVĚKY! A netrpěl kvůli mně jen mě. Schytával za mě doslova i rány, barvy, šípy. Doslova by za mě dal život.... A mezitím mě hlídal, když jsem spala, těšil mě, když jsem se bála, a pomáhal mi dosáhnout snů, o kterých jsem si myslela, že se nikdy nesplní...

Když jsem si to uvědomila, veškeré pochyby, které jsem předtím měla, se zcela vypařily.... Brouček byl přesně drak, kterého jsem chtěla. A hlavně potřebovala...

A nešlo jen o jeho obětavost. Prožili jsme spolu tolik věcí. Vězení, lovce, bouře, plameny, věci které spojovaly jezdce s jejich draky celé roky! MY je všechny zažili v pár týdnech! A nejen to zlé. Zažívali jsme společná jídla, hry, nové kultury, poznávali jsme svět jinak než jen z knih. Možná ne všichni jezdci zůstali se svými prvními draky, ale mezi mnou a Broučkem bylo něco, co se nedalo srovnat s jinými. Už na prvním setkání bylo zkrátka něco... co možná sahalo až k samotnému Škyťákovi s Bezzubkou. Doslova!

Brouček mi pomohl splnit si všechny mé sny...

Vážně nebylo fér, aby Brouček snášel mé nevděčné chování jen protože mě měl rád, řekla jsem si po těchto myšlenkách, když jsem se o něj tak opírala v té osudné noci. Ač jsem totiž původně tou obětí měla být já, věděla jsem, že musím alespoň pohladit tu ránu hluboko v Broučkově srdci, aby pochopil, že mé nesmyslné mluvení o jiném drakovi nebylo myšleno jako útok na něj, ale že to takové existenciální myšlenky prostě někdy mám, i když to tak ve stavech "normálu' nemyslím vážně, nebo mi nepřijdou důležité. Proto jsem na něj tak koukla, pro jednou ignorovala oslavující blpskou vesnici pod skálou, na které jsme lenošili, a do nočního vánku jsem mu šeptla to, co jsem musela.