Nejlepší Rozhodnutí

25.

Ashely

Na jejím obličeji se objevila nejistota. Když si uvědomila, že to myslím vážně, objevil se tam i strach. To ale rychle schovala za sebevědomou masku. Vykročila proti mně a strčila mi do ramene.

„Jestli teď nemáš na práci nic jiného, uhni!“ Snažila se mě obejít. Nenechala jsem jít, chytla jí ruku, kterou jsem jí skroutila za záda, což jí donutilo se předklonit.

„Nikam nepůjdeš!“ Zavčela jsem jí potichu do ucha. Hned nato jsem jí dala loket do spánku a tím ji omráčila.

Hodila jsem si ji přes rameno a vydala se uličkou pryč. Nebyla dlouhá, na konci byla zeď a dál nevedla. Ani nemá žádný účel, pravděpodobně tu vznikla neúmyslně mezi domy. To se mi teď náramně hodí, protože tu nikdo není.

Annu jsem posadila na zem a záda jí opřela u zeď. Dala jsem ji roubík, aby nemohla křičet a svázala jí ruce a nohy, aby nemohla utéct. Chvíli jsem čekala jestli se probere, ale po chvíli mě to přestalo bavit. Nemám moc velkou trpělivost. Tak jsem do ní prostě kopla. Skácela se na zem, ale probudila se.

Sehla jsem se k ní a znovu ji posadila zády ke zdi. Dívala se na mě s hrůzou v očích a už se to ani nesnažila skrývat. To ve mně vzbudilo pocit uspokojení. Zasmála jsem se.

„Víš..“ Protočila jsem si dýkou v ruce načež na mě vykulila oči. „Tohle se stane všem, co se budou srát mezi mě a něj.“

Začala něco mumlat, ale přes roubík ji nebylo pořádně slyšet, ani rozumět. Ale mám takový pocit, že mě prosí o milost. Smůla. Na to už je pozdě.

„Ale víš co? Dneska mám nějakou dobrosrdečnou náladu, takže tě nebudu mučit dlouho.“ Mrkla jsem na ni, těsně před tím, že jsem se k ní sklonila.

„A možná ti ještě řeknu s kým máš tu čest..“ Zašeptala jsem dost nahlas aby mě slyšela.

Pak jsem se narovnala a udělala menší úlkonu s úšklebkem na tváři. „Tichá smrt, těší mě.“

Vyjeveně na mě koukala.

„No nic, konec řečí, jdeme na to.“ Mám sice ráda menší drama, ale tohle už podle mě stačilo.

Udělala jsem krok k ní a ona sebou hned začala cukat a různě se ošívat. Jak já mám ráda když se mě lidi bojí.

Natrhla jsem jí šaty v oblasti hrudníku, abych si udělala prostor pro svou značku. Po hrudi jsem jí táhla ostrý nůž a on za sebou zanechával rozřízlou kůži. Udělala jsem dva dlouhé řezy, čímž jsem vytvořila X.

A Annu jsem donutila, aby se na to celou dobu dívala. Křičela, ale nebylo ji slyšet. Vzpírala se, ale nemohla se hýbat. Nakonec jsem se rozhodla ukončit její trápení a jedním pohybem jí podřízla hrdlo. Ještě jsem přemýšlela, že bych jí vyřízla jazyk za to co řekla, ale to už se mi nechce dělat.

Chvilku jsem obdivovala svoje dílo, ale opravdu jenom chvilku. Rozvázala jsem jí a sundala roubík. Už to nebude potřebovat. Chytla jsem ji za nohy a táhla jí více ke kraji uličky, protože chci aby jí našli. A tady vzadu to není tak jisté.

Posadila jsem její tělo tak, aby na první pohled nebylo vidět. Ale ve dne, až bude světlo, a někdo půjde okolo jí uvidí.

Tak. Tady je moje práce hotová. Teď půjdu radši už zpátky, protože nevím, kdy se Matteo vrátí a nechci vzbudit zbytečné otázky.

Dovnitř jsem se dostala stejným způsobem jako ven. Jen to bylo o hodně těžší. Matty tu ještě není, tak jsem asi v klidu. Rozhodla jsem se tedy na něho počkat. No, to se mi moc nepovedlo, protože jsem usnula v sedě na křesle.