Of Fate and the Unexpected ✔

20. Domovina

„Hej, Sasuke!" vykřikl Naruto, než přitiskl ucho ke dveřím Sasukeho bytu. Potichu, s očima přimhouřenýma soustředěním, vteřinu čekal – jeho dech měl mělký, jak se snažil něco slyšet. Ani ne tak jako vrzající prkno podlahy. Naruto se podezřívavě zamračil, když se narovnal. Zaklepal klouby na dveře s hlasitým BUM BUM BUM! křičel: „„Sasuke! OTEVŘI DVEŘE!"

„Kluku!"

Naruto ignoroval ten křehký hlas, když bouchl pěstí do dveří a křičel přes bouchající zvuk. „

„VÍM, ŽE JSI TAM, SASUKE! NENUŤ MĚ –"

„HEJ, KLUKU!"

Naruto se téměř udusil svými slovy, když dunivý hlas přehlušil jeho vlastní. Nesměle sklouzl k zábradlí, které lemovalo verandu kolem Sasukeho bytu. Když se podíval na zem, uviděl starou šedovlasou ženu s rukama opřeným o boky – tmavé oči, které na něj vztekle žhnuly. Okamžitě rozpoznal nesmyslnou pózu, kterou Sakura čas od času používala.

Těžce polkl. „Mluvíte se mnou, Obaa-chan?"

„Je tam nahoře někdo další, kdo ještě dělá povyk?"

„Uh," Naruto se podíval doprava, než jeho modré oči sklouzly zpět ke staré ženě. „Ne?"

„Pokud hledáš Uchihu Sasukeho, odešel asi před hodinou."

„ Opravdu?" zeptal se Naruto a dychtivě se naklonil přes zábradlí. „Vite, kam šel, Baa-chan?"

„Přestaň mi tak říkat, kluku!" odsekla. Zdálo se, že Narutův krk zmizel, když se krčil. Stará žena byla děsivá jako Tsunade. Usoudil, že to musí být věc starého člověka. „A Sasuke obvykle ráno chodí na cvičiště."

„V tomhle vedru!" vykřikl ohromeně Naruto. Jen Sasuke mohl být takový blázen, aby trénoval ve stostupňovém počasí.

„PŘESTAŇ ŘVÁT! A ano, v tomhle vedru. Zmizíš teď i s tím vším hlukem, který jak vypadá, vydáváš z mého činžáku?"

Pohled, který mu věnovala stará dáma, způsobil, že Narutovi ztuhla krev.

„Ano madam!" zašvitořil.

Její pronikavý pohled na něj chvíli účelně spočinul, než strnule přikývla a odkulhala se. Narutovy modré oči ji sledovaly, dokud nezmizela z dohledu.

S úlevou vydechl.

„Staří lidé jsou ráno určitě nevrlí," zamumlal si pro sebe, když seskočil z druhého patra na zem. Naruto se ušklíbl, když přistál s jemným žuchnutím, zastrčil si ruce za hlavu a vydal se směrem k cvičišti. Procházka byla krátká. Typický Sasuke, pomyslel si Naruto, když si vybral místo k životu tak blízko cvičiště.

„Ahoj!" vykřikl Naruto. Sasuke právě prořízl blízký strom – jeho čepel Kusanagi bez námahy přeťala kmen stromu. Naruto polkl, když přešel zbytek otevřeného pole. Sasuke zamanévroval svou chokutō něčím, co, pomyslel si Naruto, bylo docela zbytečné mávání čepele. „Předveď se."

„Hn." Sasuke si opřel paži o jílec svého chokutō, když pozoroval Naruta s trochou trpělivosti. „Máme další nesmyslnou misi?"

„Uh," Naruto si nemotorně promnul zátylek. „Ne."

„Tak co tady děláš?" zeptal se Sasuke.

Naruto pokrčil rameny a na rtech se usmál. „Nudím se. Myslel jsem, že bys mohl chtít něco podniknout."

Byl trochu překvapený, když se Sasuke tomu nápadu přímo nevysmíval. Po dlouhé se Sasuke odvrátil. odmlce „Mám práci."

„S čím jako?" zeptal se Naruto. Sasuke se na něj podíval podrážděným pohledem. Naruto obrátil oči v sloup. „Je to jen ztráta času a ty to víš! S chakrovými pečetěmi to není tak, že bys mohl.. ehm, chci říct..." Naruto měl vytřeštěné oči, když se k němu Sasuke pomalu otočil s hrozivým pohledem.