38. Učení

44 5 0
                                    


Sasuke zasténal, když se převalil na záda a natáhl ztuhlé nohy. Jak dlouho spal, uvažoval a naklonil hlavu, aby se podíval na hodiny – nic neviděl.

Ostrý, překvapený dech se mu zmocnil plic, když vystřelil z postele. Svíral prostěradlo, když se mu točila hlava – víření se hnalo přímo dolů k jeho žaludku. Když ten pocit konečně ustoupil, pomalu si

přiložil napjatou ruku k očím, jak se mu zrychlil tep.

Sasuke věděl, co by ucítil, než jeho prsty otřely obvaz. Opatrně sledoval roztřepenou hranu konečky prstů.

Jedna jeho část chtěla věřit, že vše, co musí udělat, je odstranit obvazovou ránu kolem hlavy a bude vidět. Jiná, racionálnější část věděla, že by byl hloupý.

Sasuke setřásl myšlenky z hlavy, když sklouzl na kraj postele. Pocit chladivé pevné podlahy z tvrdého dřeva pod nohama mu pomohl zpomalit zrychlený tep. Neviděl, ale stále měl své další smysly. Nebyl důvod k panice.

Sasuke sevřel čelist – frustrovaný přetrvávajícími pochybnostmi – vstal. V okamžiku, kdy tak učinil, ztuhl, přemožen svou nevidomostí. Stále očekával, že se něco stane, protože se objeví nějaké záblesky světla nebo stínu. Nic tam nebylo.

Co měl dělat?

Tato otázka v Sasukem podnítila divoké odhodlání, když se jeho ramena narovnala.

Každý den se probouzel ve stejnou dobu, říkal si. A každé ráno se osprchoval a snídal.

Dnešní ráno tomu nebude jinak.

Sasuke udělal odvážné kroky vpřed, jako by přesně viděl, kde jsou dveře do koupelny, ale šel přímo k ničemu jinému než ke zdi. Zamračil se a sledoval délku – jeho ruka klouzala po hrubé barvě. Očekával, že každou chvíli narazí na zárubeň koupelny.

Neudělal to.

To, co narazil, bylo koleno.

Sasuke zaklel, když jeho pokoj naplnilo rytmické chrastění. Nepřemýšlel a natáhl tápavou ruku, aby předmět ustálil. Podařilo se mu pouze naplnit svůj pokoj řetězcem bouchání, než se cokoliv rozbilo.

„Sasuke? Jsi v pořádku?"

Sasukeho ramena sebou trhla při zvuku Sakuřina hlasu, když mu zezadu na krku vylezl ruměnec a sežehl mu špičky uší.

„Jsem v pořádku," zamumlal. Jak mohl zapomenout, že s ním zůstala?

Slyšel to, co znělo jako cinknutí skla, než Sakura řekla: „To byla jen žárovka. Co jsi potřeboval?"

„Dát si sprchu."

Nepotřebuje pomoc, říkal si, když natahoval paži, aby sledoval délku zdi.

„Dobře..." Slyšel v Sakuřině hlase pochyby, takže když se jeho prsty zachytily o zárubeň dveří koupelny, jeho rty se zkroutily do domýšlivého úšklebku.

Tady, pomyslel si. Nepotřeboval žádnou pomoc.

Ani ne o zlomek vteřiny později Sakura řekla: „Dovolmi, abych ti dala čisté oblečení."

Sasuke slyšel, jak se zásuvka odsunula a jeho ruka se zkroutila v bílém kloubu na rámu dveří, když jeho rty spadly do tvrdé linie. Na oblečení neměl ani pomyšlení.

S každým Sakuř iným blížícím se krokem Sasukeho frustrace rostla.

Vytáhla jeho ruku a vtiskla mu hromádku oblečení do otevřené dlaně, jako by byl invalida, a zeptala se: „Máš ručník?"

Of Fate and the Unexpected ✔Where stories live. Discover now