Kvítky růže

Doma

"Vik jsi připravená?" Volá na mně z chodby Calin.
"Ne!" Hledám nabíječku a sluchátka.
Mezi dveřma se objeví někdo,ale nevím kdo protože jsem ke dveřím zády.
"Hledáš tohle?" Zeptá se mě hlas.
Vidím tam Petra jen kývnu a jdu si pro ty věci.
On je zvedne nad hlavu a jelikož jsem menší jak on tak na to nedosáhnu.
"Dáš mi to prosim?" Poprosím ho.
"Co za to?"
"Nechám tě aby jsi si mohl najít lepší"
"Ale notak já to tak nemyslel"
"Dej mi to prosim"
Podal mi věci do ruky a já šla k autu.

Sedím vedle Petra a furt nad tím přemýšlím.
Mám ho hrozně ráda,ale neměla bych.
Nepřemýšlela jsem nad ničím a položila si hlavu na jeho rameno.

Panfili_V:Péťo promiň mám tě ráda
27wolfenstein: já tebe taky,ale já bych se ti měl omluvit
Panfili_V:takže v pohodě?
27wolfenstein: jo

Byla jsem nejvíc šťastný člověk na světě.
Cítila jsem se zase jako já.

"Vstávej šípková Růženko" pleskl mě přes stehno Dominik.
"Ty jsi kreten"
"Já? To vůbec" zasmál se.

"Viktorie pojď sem!" Zavolal na mě Calin.
Rychle jsem přišla a viděla ho jak kouká do blba.
"Co se stalo"
"Do prdele Caline mluv"
"Mama umřela" řekl pochvili.
Sice na mě nebyla nejhodnější ale měla jsem ji ráda.
Odešla jsem do pokoje kde jsem nechala slzy volně téct.

"Mužů?" Zeptal se Petr.
"Jo!"
Utřela jsem si slzy a čekala až vejde.
"Notak pojď sem" roztáhl ruce.
Vletěla jsem mu do objetí a brečela mu do hrudi.
Byl se mnou celou dobu.

Teď jsme u Petra v pokoji a rozhodli jsme se že se na něco koukneme.
Koukali jsme na nějaký film u kterého jsem po chvíli usnula.