21

197 6 0
                                    

Dneska mám narozeniny jo je mi 21.
Za 2 týdny začíná škola a mně se tam moc nechce.
Už je 12:22 a já si jdu koupit věci do školy.
Vzala jsem si klíče a šla.
"Viktorie!" Zavolal na mě hlas.
Otočila jsem se.
"Kláro!" Klára je moje kamarádka ze základky.
"Tak jsi mi chyběla tak povídej co je nového"
"Já nemám teď čas ale zítra můžeme zajít na kávu."
"Dobře tak si ještě napíšeme"

"Jsem doma!" Zavolala jsem přes cely být ale nikdo nebyl doma.
Všimla jsem si papírku který byl na stole.

Vikuš přijď v 15:30 do studia prosím-Calin

Bylo 11:36 tak jsem si šla udělat oběd.
Po obědě jsem si lehla na gauč a jen utápěla oči v telefonu.

Dnes bylo fakt docela teplo takže jsem si vzala nějaké šaty.
Černé úplé.

V 14:50 jsme vyšla z bytu a Calinovi napsala že jsem teď vyšla.

V 15:33 jsem zaťukala na dveře a otevřel mi Marek.
"Tobě to sluší" řekl mi.
"Dekuju" byla jsem červená až na zadku určitě.

"Nazdar segra" rozcuchal mi vlasy Calin.
"No ahoj"

Sedla jsem si mezi Petra a Willyho.
Říkala jsem si jestli zapomněli že mám narozeniny.
Calin by to mohl vědět.
Moje narozeniny su vždy pamatoval.

Projela jsem Instagram.

Klarq_H:tak co zítra Kočí
Panfili_V:ve 14 v kavárně jak jsme chodili po škole?
Klarq_H:dobre uvidime se
Panfili_V:a co ty a kluci?
Klarq_H:ted mám kluka noo
Pnfili_V:jak se jmenuje??!
Klarq_H:uvidis zítra

Mobil jsem vypla a povídala si s klukama.
"Vik určitě sis říkala že jsem zapomněl ale ne!" Řekl Calin.
"No myslela jsem si to"
"Pojď vstavej"
"Jo počkej"
"Takže sestřičko všechno nejlepší hodne štěstí a samozřejmě lásky"
"Lásky to pochybuju" zasmála jsem se a koukla tajně na Petra.
Podal mi taštičku s náhrdelníkem.

Dostala jsem od každého nějakou maličkost teda až na Petra ne.
Teď se se mnou zase nebaví? Ach jooo.

Teď hrajeme pravda nebo úkol a když nesplníme úkol sundaváme jednu část oblečení.
Proč jsem si sakra brala ty šaty.

"Vik pravda nebo úkol?" Zeptal se Marek.
"Úkol"
"Řekni jméno člověka který tě udělal hodně šťastnou" jo byl to Petr který sedel vedle mě a já měla už jen šaty.
"To n-nemůžu"
"Takže víš co"
"Jo vím nehraju jdu domu"
Byla jsem dost nalitá a trefit domu opilá bude ještě dobrý.

Byla jsem v parku kde byla parta kluku který na mě pokřikovali.
Pak už jen rány křiky a pak už nevím.

Kvítky růžeWhere stories live. Discover now