Kvítky růže

Doma

Dneska už jedu domu,prý pro mě přijede Petr.
Až po obědě takže mám dost času.
Oblékla jsem se do čistého oblečení a nasnídala se.
Těším se až si dám něco dobrýho protože snídaně v nemocnici nejsou něco co bych chtěla jist furt.

"Petřeee!" zaječela jsem jak malý dite běžela k němu a objala ho.
"Chyběla jsi mi" dal mi pusu na čelo.
"To ty mně taky"

Už jsem doma já si dala sprchu a teď si češu vlasy.
Jedeme za chvíli do studia za klukama.

Chyběli mi ne že ne.
Nedokážu si představit bez nich být déle.

"Viktorie pohni!" Zavolal Calin.
"Kde mám mobil" ptala jsem se sama sebe.
Našla jsem ho pod polštářem.
Samozřejmě jediná já mám zpoždění a to 10 minut!?
Jejda.

"Ahoj kluci" pozdravila jsem všechny.
Všichni ke mně šli a já všechny postupně obejmula.
"Vik když jsi byla v komatu tak Petr když tady byl tak bez tebe byl jak tělo bez duše" řekl Marek.
S úsměvem jsem se koukla na Petra a dále si se všemi povídala.
Moc se toho nezměnilo jen Marek je klidnější.

Rozhodli jsme se že všichni přespíme ve studiu teda já,Petr,Marek,Willy a Calin.

Petr má ve studiu i pokoj takže mi půjčí nějaké triko na spaní.

"Koukneme na horor" řekl Marek.
Už jsem chtěla odejít že se nechci koukat ale něčí ruka mě chytla.
"Notak Vik se mnou se nemusíš bát" řekl Petr a stáhl mě k němu na klín.

Já byla přitulená u Petra a s polozavřenýma očima horor sledovala.

Už ležíme v posteli a povídáme si.
"Chyběl jsi mi Péťo" řekla jsem abych prolomila trapné ticho.
"To ty mně taky princezno" usmál se na mě.
"Věděla jsem pokaždé když jsi přišel slyšela jsem tě."
"To-to fakt?"
"Jo chtěla jsem s tebou mluvit ale nešlo to"
"Od teď nejezdíš sama"
"Dobře pane" zasmála jsem se
"Nechceš už jít spát?" Zeptal se mě Petr.
"Asi bych šla"
"Dobrou noc princezno" dal mi pusu na čelo.
"Dobrou noc princi" pousmála jsem se.

Že by další ff byla na Sofiana?👀
To vy budete vědět par dni potom co tento příběh skončí!🩷