Kvítky růže

Cože?

"Caline co se stalo?" Zeptala jsem se když jsem přišla do kuchyně a bolelo mě cele tělo.
"Nějaký kluci v parku tě zbili"
"C-cože"
"Do prdele už nebudeš chodit sama a hlavně nalita jasný?"
"J-jo jasný"

Chystám se za Klárou.
Má kluka a dnes mi řekne kdo to je.

Vyšla jsem z bytu do kavárny.
Chodili jsme tam vždy po skole.
Je hustý že tam ještě je.

Sedla jsem si na naše oblíbené místo a čekala na příchod Kláry.
Jestli se dneska něco posere tak budu doma a nikam nevylezu.

Jo už jsme si predtim než jsme se v obchodě potkali psali.
Rekla jsem ji o Petrovi že se mi furt libi a jak to mezi námi bylo.

Po chvíli jsem viděla Kláru jak vchází
do kavárny a hledá mě.
Zamávala jsem na ni a ona se ke mně rozešla.

Objednali jsme si kávu nějaký dort a rovnou i zaplatili.

"Tak povidej Klári"

"Tak mám toho kluka je teda skvělej ty musím říct"

"Jak dlouho spolu jste?"

"Dva měsíce asi"

"A jak se jmenuje?"

"Petr Adámek" usmála se.

"Já nevěděla že-že budeš taková s-svině"

"Ale notak on tě nechce ale mě pojďme se dal normálně bavit"

"Do prdele klaro víš jak jsem tě měla rada"

"Víš jak mě má Petr rad?"

"Nevolej mi už"

Rychlím krokem jsem vyšla z kavárny domu.

"Vik co se stalo?" Zeptal se Petr.
"Ty si mě podváděl"
"O čem to mluvíš"
"S Klárou"
"Kdo je do prdele Klára"
"Byla jsem s ní teď v kavárně řekla mi že jste spolu dva měsíce"
"Pojď sem to není pravda" vlítla jsme mu do objetí a brečela.

Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad dneškem.
Bolela mě noha na jednom místě.
Měla jsem tam modřiny jako kráva.
To samé na rukou a břiše.

Je 1:27 a já jsem na balkoně a vytahuji z krabičky cigaretu.
"Jaktože nespíš"
"Jaktože nespíš Péťo"
"Nejde mi"
"Mne taky ne"
"Zkusíme to spolu znova"
"To myslis vážně?"
"Jo myslím"
"Já myslím vážně že jo"

Ještě pár minut,hodin? Nevím.
Ale povídali jsme si dlouho.
Potom oba dva usnuli.