Stopařka

24.kapitola

Doufám, že je vám taky takové horko jako mně :( Nejdříve vám chci hrozně poděkovat, já nečekala, že Stopařka někdy obsadí místo v první desítce :D Ale je to tady 8.místo...moc vám děkuju ;) Zlepšilo mi to náladu a protože jsem měla kousek Stopařky rozepsaný, tak tady je dokončená část...snad si jí užijete ;)

„Omlouvám se za vyrušení, ale pokud dovolíte, tak si tuto skupinu odvezu a je mi líto za jimi způsobené potíže."

Sebastienova chůze byla klidná a vyrovnaná, vůbec ne taková jako hněv zuřící pod povrchem. Působil jako lovec a jen z jeho pohybů čišelo chladné nebezpečí. Já i ostatní jsme na sebe vhrli kradmé pohledy.Nikdo se nechtěl pohnout, ale věděli jsme , že nemáme na výběr.

„Aha, zajisté. Prosím odveďte si je, nezpůsobili problémy."

Za jiných okolností bych se usmála téhle ironii, když hned za zády slečny Tornerové seděl napůl bezvědomý muž a ona tvrdí, že jsme jí právě neukázali naše nadání a tím i nedali všanc naše životy.

„Vy jste jejich...ehmm...vychovatel?"

V kanceláři bylo hrobové ticho a já přemýšlela zda si je šéfová policie vědoma téhle atmosféry, která nebyla dvakrát příjemná. Sebastien roztáhl rty do hraného úsměvu a přitom sekl výhružným pohledem hlavně po mně. Jistě, že se dovtípil, kdo za tímhle stojí.

„Ano, to jsem. A teď, když dovolíte odvezu si je. Ignorujte prosím veškeré lži a nepravdy, co vám napovídali. Děti dokážou mít bujnou fantazii."

„Všichni do auta....hned."

Neušel mi pohled na Audrey, která vypadala nejvíce zasažená Sebastienovým hněvem. vypadala, že se každou chvíli složí na zem rovnou tady, proto jsem ignorovala sebastienův výhružný záblesk v očích a nevnímala tlak v hlavě, mířila jsem rovnou k Audrey a podala jí pomocnou ruku.

„Díky."

Audreina odpověď byla v mé hlav tichá a skoro nezřetelná, ale přesto jasná.

„Ta dívka vypadá, že by jste jí měl, co nejdříve odvézt k doktorovi."

Podpírala jsem Audrey, jak nejlépe mi to šlo a přitom uvnitř vřela vztekem. Naštvaná na Sebastiena, když jsem nemohla zjistit, jak nás našel a z části i na slečnu Tornerovou. Na její nedůvěru a náhlý nezájem o všechno, co jsme jí řekli. Odepsala nás a teď to zbývalo na nás....na mně.

„Zajisté, odvezu Audrey do správné péče. To se můžete spolehnout."

Kolem mě a Audrey se vytvoříl hlouček. Cam s Tylerem a Ethanem vytvořili něco jako hradbu kolem nás dvou a Meghan která vypadal zkroušeně. Sebastien vrhal blesky přímo na mne a já hrdě zvedla bradu. Ponesu následky, ale nedovolím mu zkazit, to co jsem začala. Naše skupina se sunula ke dveřím a já opatrně předala napůl omdlévající Audrey do Ethanovi náruče.

„Vy víte, že je to pravda! Cítíte to, uvnitř! Nelhali jsme vám! Prosím vás. Já-vás-prosím."

Držela jsempohled slečny Tornerové, která vypadala zmateně a ostražitě. Její aura překypovala lží a mnou projela ostrá bolest, když na mé rameno dopadla sebastienova ruka.

„My už odcházíme, Stopařko."

Cítila jsem a viděla hněv, který ze sebastiena sálal. Nechala jsem jeho auru mě obklopit a čerpala jeho emoce. Vztek mě přiživoval.

„Ne! Musíte jim pomoct! Musíte je zachránit!"

Já to přehnala. Sebastienův vztek byl natolik, rozsáhlý, že mne úplně pohltil. Prakticky jsem viděla skoro rudě, když se mi slečna Tornerová ztratila z dohledu a já se ocitla přehozená přes Sebastienovo rameno a bušila do jeho zad ani nevím proč.