Because of you [CZ]

15.

CHARLES

Totálně hotový odemykám domovní dveře. Tenhle závod pro mě mohl dopadnout líp. Startoval jsem z druhého místa, ale Pérez mě stihl na poslední rovince předjet, protože moje pneumatiky už byly moc dlouho na mém monopostu. Nevím, zda se Leontine s dětmi koukala, jestli jim to dovolila. Ale jestli ano, pak jsem ten nejšťastnější muž na světě. Protože to by znamelo, že aspoň trochu polevila.

Vyzul jsem boty, odhodil kufr na stranu a potichu se vydal do obýváku, z kama se z repráků nahlas ozývaly písničky. Když jsem došel, Tobi, který seděl na spacím pytli se na ně rezignovaně díval, zatímco Aimée a Leontine řvaly text písně a u toho tančily neskutečně nabité energií.

„Hrozný, co? Už toho zpěváka nemůžu ani vidět,“ promluvil na mě po chvíli. Ani nevím, že si mě všiml. Drbal Benjího za uchem a já se uchechtl.

„Není to tak špatný,“ přiznal jsem.

„Už to tu poslouchám dvě hodiny v kuse. Ani Benjího už to nebaví.“ Dusil jsem se smíchem. Pořádně jsem mu rozcuchal vlasy, než jsem si uvědomil, že tohle není Aimée. Zaraženě se na mě podíval, ale dál to nekomentoval. Aspoň, že tak. Když  si mě můj pes konečně všiml, štěkl na pozdrav a nadšeně se zvedl. Začal vrtět ocasem na všechny strany až to bouchalo do nábytku, což už probralo Leontine i Aimée z jejich největšího tanečního vystoupení. Smích a radost byly tu tam. Najednou přede mnou stála blondýna, co se snažila zkrotit svoje kadeře a vedle ní malá holčička, co se na mě nevěřícně koukala.

Řekl jsem, že dojedu nejspíš v úterý, ale hned v neděli večer jsem nasedl do letadla, abych tady mohl druhý den být. Chyběli mi. Všichni.

LEONTINE

Pomalu jsem si začala uvědomovat celou situaci. Ztišila jsem hudbu a nervózně se koukala jeho směrem. Provokativně se na mě culil a já na chvíli měla pocit, že jsem jen pitomá puberťačka, co má tu čest se samotným králem školy. Ale tak to nebylo. Stála jsem před ním ve vyplandaných teplácích, špinavém obřím triku, nenamalovaná a vlasy byly smotané v něčem, co mělo být drdol. Snažila jsem se je nějak zpacifikovat, ale šlo to moc těžko. Stejně na to bylo pozdě.

„Strejdo Charlesi!“ Rozeběhla se a skočila mu do náruče. „Koukali jsme! Koukali jsme se na závod! A pak jsme byli venku s Benjím! A byla tu teta Melody! A byli jsme se kouknout na pláž a moře!“ Patlala páté přes deváté a já se nad tím mohla jenom usmát. Chyběl jí.

„Fakticky, jo? A co moře? Líbilo?“

„Jo, moc! I Tobimu i mamince a i tetě!“

„A byli jste i v altánku?“

„Jo! Byli jsme všude, všude, všudeee!“ Rozhazovala rukama na všechny strany a já se nestačila divit, co všechno z ní padalo za věci. Tahle holka je příšerně ukecaná. „A dokonce jsme pomáhali uklízet paním uklízečkám.“ Řekla pyšně a já se hrdě usmála. Přestože trvaly na tom, že pomoct nechtějí, přidaly jsme se a za chvíli nám šla práce jako od ruky. Všechny si děti naprosto zamilovaly, a tak to byla pořádná zábava. Písničky hrály o sto šest a my nahlas zpívaly texty. Opravdu jsem si to s nimi užila. Jsou to milé hodné paní. Některé slečny.

„To jste nemuseli, jste hodní.“

„Maminka říkala, že jim to udělá lepší den! A my jsme jim chtěli udělat lepší den, viď Tobi?“ Ten jen zamýšleně přikývl. Vypadá to, že své mámy a sestřičky má za celý víkend on i Benjí až až. „Ráno jsme s Tobim malovali, doneseme ti to ukázat!“ Zakřičela a seskočila dolů. To už jsem se jí rozhodla zkrotit.