Second chance [Kuchánek] ✔

VI.

"Bojím se, že ho mám víc než rád" zamumlal jsem si v hlavě a koukal přitom na Vráníka. Špaček odešel, jelikož mu volal jeho miláček a on jako poslušný pejsek hnedka běžel do pokoje, aby mu to zvedl.

"Gábu nebo koho?" Zeptal se nechápavě a já přemýšlem nad tím, jak moc velký kokot asi musím být, když jsem to řekl nahlas.

"Jo Gábu, koho jiného?" Zasmál jsem se a lehce si přesedl na židli, aby se mi sedělo pohodlněji.

"Proč by ses měl bát toho, že ho máš nejspíš víc než jen rád? Vždyť je to hezké a taky dobře, chci abys zase byl šťastný, s kýmkoli, takže se toho neboj a poddej se tomu" usmál se a já kývl.

"Jo jasně, nevím proč se toho bojím" mávl jsem nad tím rukou a radši si pusu zacpal muffinem. Bude lepší, když už budu držet jazyk za zuby.

~~

"Včera jsem vám to zapomněl říct, ale za dvě hodiny přijde Svozka se Slafkym a nejspíš i Kulich, vím, že ho nebudeš chtít vidět, Tome, tak jsem naplánoval výlet ven, nemusíš se bát, že bys ho viděl" oznámil mi Špáča.

"Klidně buďte tu, já stejně nebudu doma, jdu na rande" usmál jsem se a s radostí pozoroval Špáči vykulený výraz.

"Gába tě poznal konečně na rande?" Zeptal se Vraník za mými zády, kvůli tomu jsem lehce vyděšeně vypískl. Musí to pořád dělat?

"Ne, vzal jsem svoje koule do pěstí a prostě to prubnul, vyplatilo se to, souhlasil, byl nadšený přímo, takže.." usmál jsem se. Někde uvnitř (hluboko) mě jsem jásal spolu s ním.

"To je dobře, konečně někdo z vás udělal ten první krok, už se na to nedalo koukat, vy hrdličky jedny zamilovaný" praštil mě hravě pěstí do ramene Špáča, který už nejspíš překonal ten prvotní šok z té novinky. Aspoň někdo je nadšený z toho, že jdu na rande.

"Jdeme vybírat oblečení!" Zakřičel Vráník a už mě táhl za sebou do pokoje, Špáča nás s ďábelským úsměvem následoval. Ajajaj. Tohle nedopadne vůbec dobře. Děsím se toho do čeho mě tihle dva hodlají nasoukat.

~~

"Jdeme k Suchymu, jdeš taky?" Optal jsem se Kulicha, když jsme si se Slafkym nazouvali boty. Je dobrý nápad zvát Kulicha? Není, ale vím, že ho chce zpátky a já chci, aby můj kamarád byl šťastný.

"Mhmh, si piš" usmál se a začal si oblékat mikinu. Sice bylo venku jaro, ale moc teplo nebylo, takže mě překvapilo, když vyšel jen v mikině ven. Bundu si jako brát nebude?

"Dobře, ale ne že budeš dělat nějaké problémy, jdeme tam v klidu a hlavně v míru. Já konečně uvidím svého ptáčka, aniž by byl namol nebo měl kocovinu, tady Slafky uvidí toho svého blonďatého ptáka a ty tam určitě jdeš taky kvůli své křepelce, ale ne že ho budeš zase líbat a mít ty svoje silácký řeči, tím ničeho nedocílíš, budeš akorát vypadat jako egoistický debil" pokáral jsem ho.

"Jasně mami, budu se chovat jak nejslušněji umím, slibuju" protočil očima a přidal do kroku, aby nám stíhal. Ta Slovenská žirafa vedle mě byla o několik kroků napřed.

"Ty se na svého blonďáčka těšíš až moc ne?" Dobíral jsem si ho, odpovědí mi byl zvednutý prostředníček, ale svoje kroky trošku zmenšil, abychom ho dohnali. Tak je hodnej.

~~

"V kolik si tě vyzvedne?" Vyzvídal Špáča, když na mě rval to nejupnutější tričko, které v mojí skříni našel. Nechápu proč ho tam stále mám, stejně se do něho nenavléknu.

To se mi potvrdilo, když jsem uslyšel zapraskání látky a najednou se tričko roztrhlo vejpůl. Jo já to říkal, ale oni si prostě nenechali poradit.

"Tak tohle tričko asi nee" zamumlal Vráník. No wow, bez něho bych na to vůbec nepřišel. Měl jsem chuť protočit očima, ale bojím se, že by mi přistál pohlavek, jak kdybych byl nějaký malý fagan.

"Tak co mu dáme jiného? Košili?" Zkoumavě se na mě podívali a já měl tendenci si zakrýt vršek těla rukama, bylo mi nepříjemné, jak na mě hleděli, což pak jsem nějaký kus masa?

Kus teda rozhodně jsem, to se musí nechat, ale nejsem žádná kořist pro lva nebo vlka.

"Mhmh, košile by byla moc formální, to chce něco ležérního. Dáme mu černé rifle a bílé tričko." Rozhodl Kuba. No s tímhle bych možná i souhlasil.

~~

"Zazvoníš nebo na ten zvonek budeš prostě jenom koukat?" Zeptal jsem se Slafkyho, který už asi minutu jen zíral na zvonek, aniž by zazvonil. Co to s ním je? Já myslel, že se na toho svého blonďáčka těší.

"Jo jasně" zamumlal a konečně ten zvonek zmáčknul. No konečně jsme se taky dočkali.

"Hodnej" pochválil ho Svozka a jak poslušný pejsek čekal před dveřmi, až je někdo přijde otevřít. Ach ta láska.

"Minutku!" Zakřičel nejspíš ten blonďatý pták a následně jsme slyšeli dupání po schodech. Ježíš marja.

"Tvůj blonďáček už letí" štouchl Svozka do Slafkyho, který okamžitě nahodil ten svůj svůdný úsměv, na který sbalil zatím všechny své oběti.

"Oh to jste vy, pojďte dál" objevil se ve dveřích můj Tomášek nahoře bez. Mňam, nestěžuju si, mám velice dobrý výhled, ale nelíbí se mi, že ho takto můžou vidět i kluci.

Vetřel jsem se mezi ně a zastrčil Toma za dveře, aby ho nemohli vidět. Nechápavě a taky hodně naštvaně na mě zíral.

"Co děláš?" Zaprskal, když jsem zavřel dveře za klukama, kteří naštěstí hned zmizeli někde v domě a nemohli mi Toma nadále očumovat.

"Běž se obléknout a nepromenáduj se tu polonahý, akorát se nachladíš" zamumlal jsem a starostlivě mu přejel po paži, kterou měl celou ledovou. No tak to ne.

"Nehraj si na mojí mámu a padej za ostatními. Zavrčel nepříjemně a založil si ruce na hrudi. Vypadal dokonale, jen by mě nemusel probodávat pohledem.

"Když já chci být tady s tebou, až se oblékneš" odvětil jsem a chtěl ho pohladit po tváři, mojí ruku však zastavila ta jeho a já se usmál. Bylo úžasné po tak dlouhé době cítit jeho dotek, i když jen na ruce. Rychle náš dotek přerušil a dál mě vraždil pohledem.

"Až se obléknu, tak tu nebudu" ušklíbl se a hned na to se ozval zvonek.

"Moje rande je tu"

~~

Suchánek se nám krášlí, ale ne pro Kulíška, kterého to dost vytočí, hihi 😋