Second chance [Kuchánek] ✔

XII.

"Co se stalo? Proč jste v nemocnici? Davide, mluv sakra!" Vykřikl jsem zoufale. On mi prostě jen tak oznámí, že jsou v nemocnici, jak kdyby se prostě nic nedělo a byl to normální stav.

"Pošlu ti adresu, jestli chceš přijít, tak přijď, nebudu ti to vysvětlovat po telefonu" odvětil a následně mi pípla esemeska.

"Dobře, za chvíli jsem tam" zamumlal jsem v odpověď, když jsem kouknul na adresu nemocnice. Není to tak daleko.

"Ok, jsme ve třetím patře" řekl ještě než ukončil hovor. Tak jo. Mám si chytit taxi nebo si dát prostě takový zdravý běh?

~~

"Co se-" přiřítil se Suchy, jako velká voda. Ježíš, co ten matroš zase prováděl. On snad celou dobu běžel ne?

"Co se stalo?" Zeptal se, když konečně chytil dech. Už jsem si myslel, že nám tu za chvíli lekne jak ryba.

"Ve zkratce. Kulich řekl něco hnusného Jurajovi. Juraj utekl, volal Kubovi, toho nepochopil, típl mu to a pak se pokusil zabít" odpověděl jsem a nevšímal si toho, jak sebou Kulich trhl. Má co si navařil.

"Je v pohodě? Víte něco?" Nechtěl by se třeba posadit, aby to s ním náhodou jako nešvihlo? Protože vypadá, že se mi tu každou chvíli složí k nohám.

"Nevíme nic, nikdo nám nic neřekl" odpověděl Svozka, který mi podal kelímek s kafem z automatu, o které jsem ho poprosil. Hodný pejsek.

"Doprdele. Jestli se mu něco stane..." Podíval se vražedně na Kulicha, který seděl na židlích jak hromádka neštěstí.

Myslím si, že by mu nejradši rozbil ciferník, ale před tím jsem ho musel zastavit, nic nepomůže, když se tu ještě začnou mlátit.

"Klid, tím Jurajovi nepomůžeš" zašeptal jsem k němu, aby mě nikdo jiný neslyšel, byl jsem nejspíš jediný, kdo si toho všiml.

"Ne, ale udělám něco, co by chtěl udělat beztak taky" zavrčel na mě. Proč jsem ho sem vůbec volal, není dobrý nápad, aby tihle dva byli v jedné budově a už vůbec není dobré, aby byli takový kousek od sebe.

"Klidně mi jednu vraž, klidně mě umlať k smrti, jen do toho" ozval se Kulich zničehonic. Já myslel, že nás ani nevnímá.

"Ne nepobízej ho k tomu ještě. Hezky si tady oba sednete, zavřete chlebárnu a nikdo nebude nikoho mlátit" provrtal jsem je pohledem. Zase jsem si přišel jako nějaká máma.

"Zasloužil bych si to za to všechno" zavrtěl hlavou Jirka.

"To teda zasloužil" dal mu Suchy za pravdu. Idioti tohle to, to prostě nemůžou být aspoň chvíli v pohodě, když jde o to, o co jde?

"Tak a dost, sedni si na prdel Suchane a oba odteď máte bobříka mlčení" zavrčel jsem naštvaně. Mám těch dětí už akorát po krk.

"Ale-" chtěl ještě Suchánek protestovat, já ho však spražil pohledem a on poslušně zavřel pusu, načež si sedl na konec lavičky. Aspoň něco.

"Taková ideální zkouška rodičovství. Bude se ti to jednoho dne náramně hodit" zasmál se Svozka. No tak on se ještě bude tlemit. No tohle. Já mu dám, že se bude tlemit!

"Ty taky mlč a sednout!" Zavrčel jsem a ukázal na prostředek lavičky.

"Jasný, šéfe"

~~

"Ty prostě musíš taky vždycky všechno posrat" prskl na mě Suchy, když si Špáča hodil se Svozkou dvacet a nechali mě tak napospas tomuhle hurikánu.

"Já ale nechtěl! Nebylo to schválně, neuvažoval jsem, můžeš za to ty!" Nedokázal jsem se na něho podívat, nepotřebuji vidět ten jeho výraz plný znechucení mou osobou.

"Nesvaluj svou vinu na mě, já mu nic neřekl!" Najednou byl u mě, aniž bych věděl jak a než jsem stihl něco říct, tak mi jednu ubalil.

"Sice jsi nic neřekl jemu, ale řekl jsi něco mě, kdybych se do tebe nikdy nezamiloval, bylo by to lepší" uchechtl jsem se a nechal si vrazit další ránu. Jen ať mě klidně zabije. Komu bych asi tak chyběl, co? Nikomu.

"Nemůžu za to, že jsi se do mě zamiloval, za to si můžeš už sám!" Vyštěkl mi do obličeje. "Pořád jen svaluješ svoje chyby na koho se ti to zrovna hodí, nauč se přijímat svoje chyby!" Další rána.

"Nech ho být, běž od něho" chytil Suchánka Svozka a oddělal ho ode mě. Proč ho nenechá, aby mě umlátil k smrti?

"Jsi normální? Co tě to popadlo? My už se tu jako budeme vzájemně bít? Pokud si neuvědomuješ, tak si s ním chodil před pár měsíci" vrtěl nad ním hlavou.

"Bohužel jsem s ním chodil no. Největší chyba mého života" ušklíbl se a moje srdce pukalo. Lituje toho, že se mnou kdy chodil?

"Děláš si prdel, Suchane? Vážně? Tohle už trošku přeháníš ne? Jirka toho zas tolik neudělal! Navíc se to snaží odčinit a ty takhle?" Probudil se i ten pták. Ajajaj.

"Zlomil mi srdce, rozebral mě, ale to už je všem jedno, hlavně, že se to teď snaží odčinit. A kdyby se mi povedla ta sebevražda? Neměl by komu co odčiňovat, ale to by už taky nikoho nezajímalo. Taky ti bylo jedno, že jsem kvůli tobě chtěl umřít." Podíval se na mě povrchně. Cože?

"Jaká sebevražda?" Zeptal jsem se nechápavě. Jak že mě to nezajímalo? Vždyť já ani netuším o čem to mluví!

"Nedělej, že o tom nevíš!" Prskl hnusně, načež se Svozka se Špáčou zasekli. Oni mi jako něco zapomněli říct?

"My mu o tom neříkali, nechtěli jsme, aby to věděl, už takhle z toho byl špatný" zastal se mě Svozka. Aspoň někdo se mě zastal.

"Aha" uklidnil se Suchy, to bylo jak přebliknutí vypínače. Tak takhle rychlou změnu jsem snad asi neviděl.

~~

"Ty ses pokusil zabít kvůli mě?" Špitl se slzami v očích. To jsem asi zase něco vymňoukl co? Asi nejlepší čas utéct.

"Ehm, já jsem už takový unavený asi půjdu domů se prospat, tak kdyby se něco nového stalo, tak mi cinkněte" mumlal jsem a pomalu se vydal na útěk.

"Ty nikam nejdeš, hezky si to spolu už konečně vysvětlíte, nemůžete před tím oba stále utíkat!" Chytil mě Špáča a já potichu zaklel. Proč jsem neutekl, dokud byl čas

"Jo správně, musíte si to spolu vyřešit, už se na to fakt nedá koukat!" Přikývl Svozka.

No tak to vypadá, že nás čeká dlouhá konverzace.

~~

Hehe 🤭