V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 90 - Asi miliarda věcí

Nevyřešili.

K řešení problému nebyli o nic blíž, a to i se dvěma lektvaristy. Jediné, čeho dosáhli, bylo zhoršení Severusova stavu. Byl tak rozrušený, že z jeho bytu musel odejít nejen Draco, ale i Nikolaj.

Což však Severusovi nebránilo trvat na tom, že půjde za Selenou, jakmile to bude jen trochu možné. Nejdřív se ho snažili všemožně přemlouvat, ale byl to předem prohraný boj. Takže se raději soustředili na to, aby se dostali na hřiště, aniž by Draca někdo přepadl a Severuse pohltily myšlenky ostatních. Takže to vzali krbem do učebny Obrany a pak letecky, které Zabini, Nott a ostatní strážili před čumily.

„Nemůžu se přeměnit! Nejde to! Udělej s tím něco!" spustila zoufale Selena, ještě se ani nestihli plně zhmotnit.

„Nejdřív potřebuji pochopit, co přesně se stalo. Poté to jistě nějak vyřešíme," pokusil se ji Severus ukonejšit. Ani jednoho z nich neoblbnul.

Selena mu však dopřála kapku klidu a místo poznámek se pustila do vysvětlování: „Nevím, co přesně se stalo, a moc si toho nepamatuju. Zvedla jsem nitrobranu, když s Dracem začala mluvit Věčná. Nechala jsem tam jen malou škvírku, abych věděla, kdyby se něco pokazilo. A pak si pamatuju jenom příšernou bolest, ale jakoby... v hlavě. Draco říkal, žes to cítil taky...?"

„Ano, cítil."

„Mrzí mě to, Seve. Kdybych věděla..."

„Tak bys nebyla schopná s tím nic udělat. Netrap se tím. Alespoň nemusím zjišťovat, co konkrétně jsi cítila," neurčitě trhnul rameny. Poté se obrátil na Draca: „Můžeš k tomu něco dodat?"

Draco zadumaně nakrabatil čelo. „Selenu jsem moc nevnímal. Dohadoval jsem se se Smrtí o tom, jestli vzkřísí Doru, nebo ne. Možná jsem jí malinko vyhrožoval. Že se vykašleme na Voldemorta, nebo tak něco... Nelíbilo se jí to, ale nakonec ustoupila. Myslíš, že to udělala, aby se pomstila?"

„Je to jedna z možností. Co přesně ti říkala?"

„Noo... To, co před tím. Že smrt má pravidla, je nevyhnutelná, věčná a tak. Potom něco o tom, že ta pravidla mají své opodstatnění, zejména, když má člověk velkou moc, že důsledky by mohly být nemilé, protože je to druh magie, který se naprosto vymyká čemukoli, co..." Vtom mu svitlo. „Myslíte, že mluvila o tomhle? Že mě před tímhle varovala?!"

„Je to jedna z možností," zopakoval Severus. „Tak jako tak, pokoušela se ti to rozmluvit, ty jsi neposlechl, a ještě se s ní hádal. Divím se, že to nedopadlo hůře. Co se dělo pak?"

Draco se nepatrně přikrčil. Vyslal k Seleně neslyšné ‚promiň', a teprve poté začal kuňkavě odpovídat: „Když mi řekla, že to teda dovolí, byl jsem zase na tom místě ze snu. Předtím se mnou jenom mluvila, vnímal jsem Síň a lidi okolo, ale po tomhle už ne. Byl jsem zase na tom mostě, ale tentokrát vedle mě něco stálo. Někdo. Když nad tím tak přemýšlím, asi... Duše Dořina táty? No, každopádně nás oba zastavila přímo uprostřed. A z druhé strany se začalo něco blížit. Tak nějak pomalu, nejistě... Když o tom tak mluvím, přijdu si jako magor," promnul si obličej. „Každopádně se ty dvě věci, osoby, entity – cokoliv – vyměnily. V tu chvíli se objevilo takové odporné světlo, jako kdybys mi nacpal Lumos Maixima přímo do obličeje. A najednou jsem byl zpátky ve Velké síni. Selena už tam nebyla, u Severuse byla madam Pomfreyová, Dora byla živá a všechno už bylo v prdeli," zabloudil pohledem k dračici. Cítil se jako pitomec. Jako ten největší pitomec pod sluncem, všech pitomců král. Všichni se mu to snažili rozmluvit. Proč je neposlechl?!

„Aspoň budeš příště vědět, že poslouchat máš," zabručel Severus. Draco po něm loupl pohledem, ale poznámku si raději nechal pro sebe. Vzhledem k chatrné nitrobraně ji lektvarista stejně slyšel. Díky Merlinovi se na něj jenom ušklíbl a dál to nerozváděl.